Atlético Madrid CZ/SK

Velký rozhovor se Simeonem (3/3): Kokeho jsem vždy viděl na kraji zálohy

29/03/2017 18:58 // Sebyk // 364 zobrazení

Přinášíme vám závěrečnou část velkého rozhovoru Diega Simeoneho pro deník AS: tentokrát o jeho trenérských mentorech a taktice Atlética.

Myslíte, že strategie ‚držení míče‘ je přeceňovaná?
To je snad ta nejstarší debata ve fotbale! Přesně o tom to je, ať už je to fotbal, politika, nebo náboženství: máte debaty, protože neexistuje jenom jedna správná odpověď.

A vaše vize?
Záleží na tom, jaké hráče máte. Týmem, který tuto strategii ‚držení míče‘ reprezentoval nejlépe, bývala Barça – ale její hráči jej dokázali drželi tak, že vás mohli kdykoliv zranit. Teď, když mají vepředu to trio, co mají, tak jim Luis Enrique přizpůsobil taktiku, pozměnil dynamiku týmu. Musíte tým připravit na několik různých variant, které jej mohou dovést k vítězství. Potřebujete plán A a plán B, protože třebaže ten první se může zdát být shůdnější a přirozenější, přijdou chvíle, kdy zkrátka nefunguje.

Trápí vás, že jste viděn jako defenzivní trenér?
Ne, vůbec ne. Věřím v to, že čím lépe ve fotbale bráníte, tím lépe můžete útočit. Podívám se na všechny možné zápasy ve všech možných ligách a vidím góly. Ale právě proto bude nejblíže vítězství ten tým, který jich inkasuje nejméně.

Který trenér měl na vás během vaší hráčské kariéry největší vliv?
Hrál jsem pod spoustou koučů. Když jsem byl hodně mladý, tak jsem hrál pod Carlosem Bilardem. V té době je pro vás trenér skoro jako otec nebo matka. Tehdy jsem měl také hodně mladou a otevřenou mysl. V Argentině si tehdy lidé mysleli, že neexistuje jiný systém než 4-3-1-2, zatímco v Evropě probíhala revoluce herních pozic. Kdo si tehdy dokázal představit, že křídelní hráči mohou hrát uvnitř? Bilardo nám všem otevřel nové obzory.

A kdo dále?
Co se motivace týče, tak byl výjimečný Coco Basile. Dokázal ze svých hráčů dostat maximum tím, že s nimi výborně pracoval po emoční stránce. Potom také Sven-Göran Eriksson, který měl vynikající instinktivní schopnost přehazovat jednotlivé dílky skládačky, aniž by se nechal jakkoli ovlivnit vnějším okolím. Ať už se vyhrálo, nebo prohrálo, jeho přístup zůstal pokaždé totožný.

To bylo během angažmá v Laziu?
Ano, byl naprosto posedlý rychlým přechodem. Fotbal je koneckonců hlavně o nacházení prostoru při útočení a jeho pokrývání při bránění. Tehdy jsme v Laziu měli Sinišu Mihajloviće ve středu obrany a Juana Sebastiána Veróna ve středu zálohy. Ti byli naprostými mistry kolmých přihrávek. A dále Pavla Nedvěda, Marcela Salase, Roberta Manciniho, Fabrizia Ravanelliho…všechno velmi rychlí hráči. Stačily jedna, dvě přihrávky a dokázali jsme vytvořit nebezpečnou situaci. Nepotřebovali jsme držet míč. Ale to se všechno odvíjelo od vlastností hráčů, kteří byli k dispozici.

Je vítězství samo důležitější než to, jak zvítězíte?
Je trochu zvláštní, že když se dostanete do finále, najednou už nikoho nezajímá jak. Pak je už důležité pouze v tom finále zvítězit. Je ale nějaký rozdíl v tom, když hrajete ‚šeredný‘ fotbal ve finále Ligy mistrů a díky tomu zvítězíte, a v tom, když vám to samé přinese spousty bodů v lize, které vám pomohou dosáhnout vašich cílů? Myslím, že si všichni trochu lžeme do kapsy…

Takže jste spíše Bilardista než Menottista? (Fotbalové filozofie Carlose Bilardiho – za každou cenu vyhrát, třeba i anti-fotbalem – a Césara Luise Menottiho – pro něhož byl fotbal zejména o kráse a požitku ze hry – po desetiletí rozdělují Argentinu na dva tábory; pozn.red.)
Ne, jsem Simeonista (smích). Jsem někde uprostřed. Ani jedno, ani druhé.

V čem spočívá ono Simeonismo?
Nespoléhám se na jeden herní styl. Většinou vystřídám několik herních variant i během jednoho zápasu. Celý ten koncept Cholisma je spíše výtvor novinářů.

Je tedy něco, co definuje Simeoneho styl?
Definovat mě je spíše práce pro druhé než pro mě samotného. Hluboce věřím ve vášeň: že lidé dělají věci proto, že v ně sami pevně věří. Abyste byl dobrý motivátor, potřebujete také vnímavé obecenstvo. Mluvit do zdi není k ničemu. Já jsem měl nesmírné štěstí, že jsem narazil na skupinu hráčů, která za mnou šla a vždy mi důvěřovala. A stejně tak mám to štěstí, že pět z nich je stále tady: Gabi, Koke, Godín, Juanfran a Filipe

Myslíte, že tahle generace hráčů Atlética ještě neřekla své poslední slovo?
Myslím, že těch pět jmen, která jsem zmínil, ještě poslední slovo neřekla. Kvůli tomu jak trénují a jak pracují.

Odehrál letošní tým Atlética tuto sezonu zatím podle vašich představ?
Tentokrát máme hodně mladý kádr: Correa, Giménez, Saúl, Koke, Griezmann, Carrasco, Oblak, Savić, Šime, Lucas, Thomas…zatímco dříve tu byli více zkušení hráči: Diego Ribas, Miranda, Raúl García… Pokusili jsme se nalézt to, co bude pro tento tým nejlepší, a výsledek máte před sebou.

Chtěl jste po Atléticu, aby hrálo více atraktivní fotbal, což vedlo k zatažení Kokeho do srdce zálohy?
Řekl bych to asi takhle: vyšel jsem ze základního 4-4-2, z něhož se můžete dostat buďto ke 4-2-3-1, nebo 4-3-3 – to záleží na vás. Kokeho jsem vždycky viděl v záloze, kde ideálně zaujímá jednu z krajních pozic. Ale stalo se následující: ztratili jsme Augusta Fernándeze (kvůli přetrženým kolenním vazům, pozn.red.) a k dispozici není ani Tiago. Je možné, že z těch hráčů, kteří zbývají, je to Saúl, kdo je nejlépe uzpůsobený ke hře ve středu zálohy vedle Gabiho. Kdyby ale Tiago a Augusto byli zdraví, Koke by v srdci zálohy prakticky nehrál. Je to ale jedna z variant, jako když jsme tehdy porazili Real Madrid, kdy jsem vystřídal Maria Suáreze a zatáhl Kokeho do středu.

Myslíte, že tým teď funguje lépe, když je zadní linie více chráněná?
Pro mě osobně je Kokeho pozice třetího muže ve středu zálohy velice důležitá z pohledu týmu. Operuje daleko od pravého beka (soupeře, pozn.red.) a přenechává Filipemu celý křídelní prostor. Na opačném křídle můžeme hrát prakticky s útočníkem, protože Gabi dokáže na pravé straně záložní řady pokrýt neskutečný prostor. Pokud přesunu Kokeho napravo, tak cítím, že si s Gabim překáží. Na té straně potřebuji útočníka. Vyzkoušel jsem to nespočetněkrát s Correou, který tam odehrál výborné utkání proti Valencii.

Kdo je na hřišti váš vlastní Simeone?
Mám to štěstí, že mám hráče, kteří za mnou jdou – a to je klíčové. Hráči jako Godín, Gabi a Koke jsou pro mě nesmírně důležití. Oni tři a Griezmann bezpochyby určují tempo hry týmu.

Co je to nejlepší, čeho Simeone v Atléticu dosáhl?
To je otázka pro fanoušky.

A co ještě zbývá?
Kupředu mě žene touha udělat tenhle klub ještě lepší. Když stále vidím úsilí zlepšovat se a stejně tak i pozitivní řeč těla, tak cítím chuť zůstat. Když vidím lidi stagnovat a ztrácet motivaci, tak to mě zabíjí.

Komentáře (0)

Žádné komentáře.


Komentáře

No trackbacks yet.