Atlético Madrid CZ/SK

Velký rozhovor se Simeonem (2/3): Diego Costa byl naším Messim

27/03/2017 19:29 // Sebyk // 415 zobrazení

Přinášíme vám druhou část velkého rozhovoru Diega Simeoneho pro deník AS: tentokrát o statutu klubu, prohraných finále Ligy mistrů a fotbalové taktice.

Jak se vám podařilo dovést Atlético k jeho nejlepší období v historii klubu?
Nejdůležitější je neustanout a nekochat se tím, co jsme již dokázali. Jakmile si přestanete dávat pozor, začnete být sami ze sebe unešení, kochat se vlastním odrazem v zrcadle…a pak jste na nejlepší cestě do pekel. Co nám také dodalo hodně síly, byla stabilita.

Stabilita klubu?
Samozřejmě. V mé první kompletní sezoně ve mě klub ukázal velkou víru, měl se mnou trpělivost. Atlético nutně potřebovalo peníze, a přesto se rozhodlo udržet Falcaa, což nebylo vůbec jednoduché. Klub šel do rizika, které se vyplatilo. Dal nám – jako trenérskému týmu – hráče, který nás udělal silnější a pomohl nám vyhrát Copa del Rey. Pak se objevil Diego Costa a všechno do sebe začalo zapadat.

Co chybí Atléticu k tomu, aby se dostalo na úroveň Realu Madrid, Barcelony nebo Bayernu?
Abych byl upřímný, nemyslím si, že to je reálné. Vyjmenoval jste tři kluby, které se hodně liší od zbytku, zejména hráčským kádrem, kterým disponují. Pak tu máte kluby jako Paris Saint-Germain, Manchester City nebo Chelsea, které mají spousty peněz, ale přesto se jim nedaří ono trio dostihnout. Nevím přesně proč, ale jejich historie a tradice je dělá silnějšími než kdokoliv jiný ve všech možných oblastech. Abychom vůbec mohli uvažovat o přiblížení se této úrovni, potřebovali bychom několik dalších let toho, co zažíváme teď. Atlético má až patnáctý největší rozpočet v Evropě, ale přesto každoročně ukazujeme, že po fotbalové stránce jsme konkurenceschopní na nejvyšší úrovni. Ani to však nestačilo k vítězství v Lize mistrů.

Jak se na vás podepsala ona dvě prohraná finále Ligy mistrů?
Hodně hluboce, zejména to druhé. Při tom prvním jsme alespoň zrovna vyhráli ligový titul…

Jak se týmu podařilo překonat zklamání z těch dvou prohraných finále?
Jakýkoliv jiný klub, který by tímto způsobem prohrál dvě finále, by se dostal do úpadku – vyjma Realu Madrid, Barcelony a Bayernu, kteří jsou na hraní finále zvyklí. Až čas ukáže pravou cenu toho, co jsme dokázali. Bude to historické, legendární.

Udělal jste chybu, když jste ve finále v Lisabonu postavil Diega Costu?
Kdybych stál před touto volbou znovu, rozhodl bych se stejně. Jak jsem mohl nechat nejlepšího hráče jen na lavičce?

Protože byl zraněný?
Ale on nebyl zraněný! Viděl jste ty stometrové sprinty, které předváděl na hřišti? Řekl jsem si: „Jestli mi tenhle hráč může dát byť jen poločas ve finále Ligy mistrů…“ Vždyť je to Diego Costa! To je jako kdyby se Leo Messi cítil na 50 % a nestartoval za Barcelonu ve finále Ligy mistrů. Pro mě byl Diego Costa naším Messim.

A také zdrojem motivace pro své spoluhráče…
Nutno také dodat, že ten risk málem vyšel – Real Madrid vyrovnal až v 93. minutě. Chtěl bych se zeptat těch, co přemítají nad tím, co by bylo, kdybych se rozhodl jinak…co kdybych náhodou udělal věci jinak, ale o osudu zápasu by bylo bývalo rozhodnuto už dávno před 93. minutou? Ano, s Realem jsme prohráli dvě finále – ale nezapomínejme, že nejsou jedenáctinásobnými šampiony pro nic za nic!

Co se týče druhého finále: dalo by se říci, že jste se uchýlil k tomu dovést utkání k penaltám místo toho, abyste se jej pokusil rozhodnout a zvrátit ve váš prospěch?
Ne. Na hřiště šel Ángel Correa za Saúla. Ale než k tomu střídání došlo, podařilo se nám vyrovnat – a proto jsem se rozhodl ono střídání zrušit. Stažení Saúla za Correu by vedlo buďto k tomu, že bychom gól vstřelili, nebo bychom ho inkasovali. To se už nikdy nedozvíme. Ti ostřejší z nás by řekli, že jsem se zalekl a podělal to; ti citlivější, že jsem dovedl utkání k penaltám. Záleží na tom, na jakou stranu se chcete přidat.

Připravovali jste se na milánské finále v tréninkové komplexu Las Rozas nedaleko Madridu?
Ano.

Slyšel jste o tom, že Sergio Ramos údajně před finále vyslídil taktiku Atlética, protože se dobře zná s lidmi, kteří v onom komplexu pracují?
Ano, slyšel. Pokud je to pravda, tak si představte, jak to museli podělat, když dokázali zvítězit až na penalty. Místo toho měli snadno vyhrát 4:0.

Takže tomu nevěříte…
Nevím, možné to je. Ale jak říkám, pokud znali naši taktiku, tak… (smích)

Je vůbec možné ve fotbale přijít s něčím úplně novým?
Občas se vracíte v čase a necháte se inspirovat herními styly, které tady už byly, občas se snažíte přijít s něčím novým. Především však nikdo nemá žádný univerzální recept na vítězství. Myslím si, že mezi námi trenéry nejsou zásadní rozdíly v tom, jak fotbal vidíme a vnímáme – pouze jsme se každý vydali jinou cestou.

Momentální móda je 4-3-3 s vysokým presinkem…
Ano, to je. Kluby, které tohoto systému dokáží nejlépe využívat, jsou Barcelona, Real a Bayern. Ale to je hlavně proto, že všichni tři mají ofenzivní trojzubce, které dokáží s přehledem vyřešit jakoukoliv situaci, kterou si dovedete představit – nezávisle na systému. Můžete se klidně rozhodnout „budu hrát na tři útočníky“ – ale když vám během zápasu vytvoří pět šancí a vstřelí jen jeden gól, pak jste blíže porážce než vítězství.

Co je hlavní ingrediencí Simeoneho taktiky?
Nenutím hráče, aby dělali přesně to, co potřebuje kouč – ale spíše nechávám na nich, aby sami vycítili, co potřebuje tým. Pokud máte hráče, který dokáže vycítit, co potřebuje tým, pak jste o krok blíže tomu, abyste sestavili fungující systém.

To dává smysl…
Nedávno jsem hráčům dával za příklad Maria Mandžukiće. Dobře ho známe. Momentálně nastupuje za Juventus zprava ve 4-4-2 nebo 4-2-3-1, kde hraje tak, že pokryje celý křídelní prostor. Tohle hovoří o jeho herní inteligenci: vidí, že jeho konkurenty jsou Higuaín a Dybala, ale dokáže se přizpůsobit tomu, co vyžaduje tým. Čím více takto oddaných hráčů, kteří se více soustředí na to, co potřebuje tým, než sami na sebe, tím lépe.

Poslední část rozhovoru vyjde za několik dní.

Komentáře (0)

Žádné komentáře.


Komentáře

No trackbacks yet.