Atlético Madrid CZ/SK

Trochu netradiční shrnutí

27/05/2015 15:55 // Andy Conceicao // 405 zobrazení

 

O Atléticu, jeho hráčích, o nás, neinformativně trochu lyricky pře-vážně nevážně

stažený soubor

Ve kvapu času mají ti, „odkojeni“ k fenoménu sportu, často jen jedinou jistotu. Jeho výsledky. Ať už tě osobní život unáší na vlnách euforie nebo pravděpodobněji drtí společenskými konvencemi, vždy se můžeš uklidnit. Uklidnit se u sportovních výsledků. Najednou je vše v harmonii. Okolní svět se tě netýká, ty si na několik okamžiků vytváříš své vlastní universum. Nutkání po socializaci a sdílených emocích je ale někdy silnější, dalším krokem. Tu patříme k fotbalovému klubu. K Atléticu. Někdo si jej určitě vybral poeticky třeba jen pro barvu dresů, znak, sympatie. Někdo, aniž by si to snad uvědomoval, protože je podobnou entitou jako ono, jen na jiné úrovni. A někdo možná kvůli Simeonemu. Člověku, který posunul bohatou minulost na ještě úspěšnější současnost. Navzdory všem papírovým předpokladům. A proto teď k jeho poctě odzbrojme statistiku, šerifa věcného a neprůstřelného, rozdávajícího tvrdé argumentační zásahy. Zastavme se. Pohodlně se třeba s notebookem uložme na našich matracích. Nejlépe bez negace ze sezóny, která v žádném případě nebyla ideální. Ale klidně i s ní. Je kolikrát přínosnější než pozitivum. Koneckonců na studené pěně se taky dobře leží. Pojďte se se mnou zasnít a vytvořit podmnožinu červenobílých hrdinů. Vznáším apel, abyste si každý vymodelovali to svoje bytí. Ten svůj okamžik, kdy intenzivně procítíte změnu kvapu v poklus, až se úplně zastavíte. S nadhledem nad neúprosnou všedností. Atlético si to zaslouží. Za to, co nám dává.

Moyà – Na hřišti elegán celý v černém. Kterého estéta by na první pohled neokouzlil? V civilu elegán s uhrančivým pohledem nejen pro ženy. Snad kdyby jen chytal o něco elegantněji, bez chytání horkých brambor. Pak by byl elegán elegánů. Jen jeden nadlidský výkon zkraje sezóny na Santiago Bernabéu je po érách De Gey a Courtoise málo.

Oblak – I nad těmi nejzapálenějšími věřícími v jednoho Oblaka se apokalypticky zavřela oblaka, poté co ho blesky zasypali bohové z Olymp-iakosu. Nemám nic proti polyteismu, ale dnes věřím v jednoho Oblaka. Donutil nás pouštět si jeho reflexivní zákroky znovu a dokola. Další sezóna ukáže, jestli se stane až kultem.

Ansaldi – Zřejmě Enfant, ehmm… „Ansald terrible“. Po lajně divoký až běda, ale zřejmě i mimo hřiště. Vůbec způsobové příslovce zřejmě ho zřejmě vystihuje. Tak kde jsou způsoby? Chce se napsat, že do Atlética skvěle zapadl. Škoda.

Gámez – Suverénní jistota. Jeho kamenná tvář korespondovala s jeho nekompromisními obrannými zákroky a rozvahou na míči v útočné fázi. Občasná poziční zaváhání mu proto lehce prominu. On neměl být tím, kdo to všechno spasí. Ale stal se dobře fungujícím kolečkem.

Giménez – Možná ani nemá kohouta, dost možná ani nemá dvorek. Ale přece má kohouta a přece už začíná být pánem na dvorku.

Godín – Co takhle jeden no comment? Pokud tak označuje zpravodajská agentura Reuters dechberoucí zachycení skutečnosti, tak i já tak mohu označit Godina.

Lucas – Myslím, že Baleovi se o Lucasově dětské tváři muselo minimálně jednu noc zdát. Pokaždé, když dostal příležitost, se jí poctivě zhostil. Ale má na to pokrýt celou lajnu, tak jak se dnes požaduje?

Juanfran – Jako by ho namaloval Jamie Hewlett, co maloval pro Gorillaz. Jako by maloval i jeho rozvláčné pohyby na oko ladné měnící se v divoké nekoordinované nálety do soupeřovy obrany. V druhých poločasech někdy kreativnější než v těch prvních.

Miranda – Klidná síla začala bohužel odkrývat slabiny – kromě jiných hlavně poziční hru. I tak má ale pořád ten svůj italsky vypadající styl hry.

Siqueira – Kataklyzma, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. Párkrát už jsem cítil silnou potřebu ho zabít.

Cani – Troufám si tvrdit, že by byl daleko větším přínosem kdyby… Dál si domyslete. A není to kritika Caniho. I za to málo párkrát udělal ze složité situace jednoduchou. Jaký opak oproti vždy složitému Ardovi.

Gabi – Kontroverzní Gabi. Na podzim očividně nebyl v nejlepším psychickém rozpoložení. V těžkých zápasech se postupně proměňoval v prvního střídajícího hráče nebo ze základní sestavy vypadl úplně. Ale je to Gabi.

Raúl García – Gladiátor. A nechci nic jiného číst.

Koke – V době zranění asi prožil Koke fotbalovou katarzi. Po zranění nebyl Koke pravidelně jen nejlepším hráčem Atlética na hřišti, ale úplným. Koke je symbol současného Atlética. Pokud si pod loučícím se Xavim někdo představí Barcelonu a pod Barcelonou Xaviho, tak na Kokeho platí to samé se Simeonovým Atléticem. Vývoj Atlética je analogií s vývojem Kokeho. Kokeho těžkopádnost těžkopádností Atlética. Kokeho produktivita produktivitou Atlética. Když Koke nebo jeho spoluhráč ztratí míč, znamená to, že za okamžik bude Koke ve skluzu. Když Koke vrací míč zpět, neznamená to, že nechce útočit. To je pragmatika o Kokem. Všimněte si, že Koke je v každé větě. Koke je Atlético.

Saúl – Exegeze Saula. Nejdříve to vypadalo jako by ten chlapec hledal osly jako ten biblický Saul. Pak se stal mužem. Stane se i králem?

Cristian Rodríguez – V odborné práci není dovoleno používat citoslovce. Fuu.

Mario Suárez – Neposune hru Atlética nikam, ale párkrát byl výborný. Mám ho rád.

Tiago – Portugalský Pirlo.

Arda – Á pozor. Pan frajírek. Typická hvězdná kopačka, spatřována nad hlavami rozhodčích. Teda netypická. Složitý GÉNIUS.

Griezmann – Pokud se kolem Oblaka kult má teprve vytvořit, kolem Griezmanna už je. Agilní extravagantní blonďák nezaměstnával jen madridské kadeřníky, ale i obrany po celé Evropě. Ale ty se z toho už většinou nevystříhaly.

Raúl Jiménez – Pořád kluk. Bude mít možnost zesaulovatět?

Mandžukič – Nevím, co si mám o Chorvatovi myslet. Vypadalo, že našel, to co hledal. Klub s náročnými požadavky na zodpovědnost jednotlivce. Mandžukič je typem fotbalisty, opět si dovolím tvrdit netypickým, na kterém je vidět, že je pro něho zápas víc než práce, něco osobního. Pro tohle ho máme všichni rádi. Ale jen jestli není jeho ego větší než Simeone.

Torres – Je důležité si uvědomit, že Torresův návrat byl velmi důležitý, ať už samotná vyčpělá ikona hrála jakkoliv. Koneckonců byl to on, kdo vstřelil možná ten nejdůležitější gól sezóny. Snad i záměrně byl načasován po aféře s Frente. Nebo se to možná spíše nabízelo, tak toho bylo využito k upevnění narušené sounáležitosti. Jeho návrat byl jedním z vrcholů sezóny. A dokázal poněkud romanticky, že Atlético není jen bezcitný kapitalistický pojem, ale i dojímavě rodinný. A to je minimálně pro mě moc důležité, protože ze všech stran slyším, jak se na fenomén fotbalu nabaluje vše morálně pokleslé. Keep calm and love Torres.

Cerci – Kdesi do nicoty jsou vyhozeny peníze. Teď nad tím ontologicky bádejte a zkuste uchopit význam peněz v nekonečné prázdnotě. Pokud jste blázni opovrhující hodnotou peněz, pak se v tom zamotáte. Pokud nejste, pak vám musí vyjít Torres.

Simeone – Jsoucno.

Komentáře (1)
  1. Ty vado, Andy!!!!!!!!!! Toto je atomová bomba!


Komentáře

No trackbacks yet.