Atlético Madrid CZ/SK

Seven Nation Army: alternativní hit fotbalových stadionů

30/09/2014 16:52 // Atletico de Madrid // 639 zobrazení

Zřejmě každý fanoušek, který v posledních letech pravidelně sleduje velký fotbal zná ten refrén: „Na-na-NA-na na NAA NAA, na-Na-na-Na NA NAA NAA.“ Velmi chytlavá melodie, která si dokázala nalézt cestu na fotbalové stánky po celém světě, včetně Vicente Calderónu. Už méně lidí ale ví, z jaké písně tento refrén pochází a jak se vůbec stalo, že se na stadionu jejich oblíbeného týmu objevil.

Ona píseň se jmenuje Seven Nation Army a pochází od americké alternativní rockové formace White Stripes. Ta byla (dokud se v roce 2011 nerozpadla) tvořena bývalými partnery Jackem a Meg White, kteří onu píseň vydali jako součást alba Elephant v březnu 2003. V době po svém vydání byla poměrně úspěšnou, když tři týdny vedla žebříček Billboard Alternative Songs a následně dokonce vyhrála cenu Grammy za nejlepší rockovou píseň roku. Ani jeden z umělecké dvojice si  ale tehdy zřejmě nedokázal představit, co se z jejich písně stane.

Počátek fotbalového příběhu této písně se začal psát hned onoho roku 2003. Skupina fanklubu belgického Club Brugge, Blue Army, trávila na cestě za venkovním zápasem svého mužstva v Miláně čas před výkopem v jednom z místních podniků, kde uslyšeli velmi chytlavý kytarový riff. V dobré předzápasové náladě se k melodii přidali a po chvíli si jí celá skupinka sborově popěvovala. A ve zpěvu pokračovali i po příchodu na San Siro. Za jejich zpěvu tehdy jediný gól Andrese Mendozy šokoval domácího favorita a fanoušci Brug zpívali ještě hlasitěji. A cestou zpátky do Belgie celým autobusem také pochopitelně neznělo nic jiného než Seven Nation Army.

Netrvalo dlouho a píseň se stala naprostým hitem stadionu v Brugách. Pořadatelé dokonce začali píseň vyhrávat po každém gólu domácích, až v „Benátkách severu“ naprosto zdomácněla. A protože belgický klub patří k pravidelným účastníkům evropských pohárů, netrvalo dlouho a chytlavá melodie se začala šířit po Evropě. Jako první ji pochytili fanoušci AS Řím, se kterým se Brugy utkaly v Poháru UEFA 2006. Okamžitě ji začali zpívat i na svém stadionu a podobně jako v Brugách, píseň se stávala neskutečně populární. „Před zápasem v Brugách jsem tu píseň nikdy neslyšel, od té doby ale její melodii nemůžu dostat z hlavy. Znělo to fantasticky a dav jí byl naprosto pohlcen. Rychle jsem si album té skupiny koupil“, prozradil v jednom rozhovoru kapitán Římanů Francesco Totti.

A tak se píseň ze severní Itálie dostala oklikou přes Belgii do hlavního města na Apeninském poloostrově. Zrovna těsně před Mistrovstvím světa v Německu. Italové píseň pojali za svoji a stala se neoficiální fanouškovskou hymnou celého jejich národního týmu. Poprvé ji fanoušci Tottimu zpívali už při úvodní výhře Squadry Azzury nad Ghanou a během měsíce římská náměstí, slavící italský titul mistrů světa, neznala vedle italské hymny žádnou jinou melodií. Sám Totti jí při oslavách okamžitě začal předzpívávat. Materazzi a Del Piero to samé provedli z pódia po koncertu Rolling Stones v Miláně. Italský fotbal zkrátka našel svou hymnu, kterou fanoušci i hráči milují dodnes.

Fanoušci Atlética.

Fanoušci Atlética.

A od té doby byla již píseň, v mnoha mixovaných a upravených podobách, v povědomí fanoušků po celém fotbalovém světě. Například skotští fanoušci Hearths of Midlothian na melodii písně zpívají rýpavé komentáře na svého rivala Hibernian. Gigant australské scény, Melbourne Victory, adoptoval Seven Nation Army jako svou oficiální píseň. V roce 2008 se stala melodií, která vyhrávala před začátkem zápasů na mistrovství Evropy, na ME 2012 zase hrála po každém vstřeleném gólu.

Americké sportovní týmy rovněž adoptovaly Seven Nation Army za svou. Týmy z NFL (zejména Baltimore Ravens) jí regulérně užívají jako „pump up song“ před výkopem zápasů, několikrát zazněla i v Super Bowlu.

Fanoušci v Anglii začali na motivy této melodie vymýšlet popěvky – svůj dostal Robin Van Persie, Adam Le Fondre, Santi Cazorla, Theo Walcott nebo Javier Mascherano (schválně si zkuste zazpívat jeho jméno do oné melodie). V roce 2013 byl hrán při vstřelení gólu ve všech finálových zápasech soutěží UEFA. Nejznámější je pravděpodobně ze zápasů Bayernu Mnichov, když její zremixovaná verze vyhrává po každém gólu, který Allianz Arena uzří.

V loňské sezoně se dostala i na stadion Vicente Calderóna, kde i letos vyhrává při každém vstřeleném gólu domácích. Jedná se o mírně modifikovanou verzi, jako tomu ostatně většinou bývá. U fanoušků Colchoneros se zjevně těší popularitě, když se pravidelně připojují k jejímu zpěvu.

Jack White

Jack White

Úspěch písně na sportovních stáncích je překvapivý o to více, že se ve své doby nejednalo o kdovíjaký globální hit. Různé písně se velmi často stanou předmětem fanouškovských popěvků nebo jsou vyhrávány na stadionech, většinou však jde o široce populární, úspěšně písně, založené na chytlavém textu nebo alespoň výraznější melodii, než je jeden kytarový riff. A co o všudypřítomnosti své písně říká sám autor, Jack White? “Lidé za mnou pořád chodí a z nějakého důvodu si myslí, že z toho musím šílet. A já nevím, proč by mě to mělo nějak vyvádět z míry. Pro hudebníka je to nejlepší věc, která se mu může stát. Ta píseň zlidověla.

Komentáře (3)
  1. diky za clanek, vubec jsem netusil, odkud se to vzalo *THUMBS UP* dawkinsova memeticka teorie by mela radost :) je fakt, ze ten song je skvelej, strasne chytlavej, ale fakt me prekvapuje, ze se leta takhle drzi a siri – spousta jinejch po par letech odpadla. zaznamenal jsem to az na EURO08 a pokud si mam to EURO s necim spojit, tak si to spojim prave s timhle songem…


Komentáře

No trackbacks yet.