Atlético Madrid CZ/SK

Saúl: Atlético je pro mě klubem, který mi věřil

15/06/2012 05:34 // Andres // 426 zobrazení // zdroj: aaronriesco.blogspot.com.es

Saúl Ñíguez Esclápez. Tak zní celé jméno možná nejzářivější naděje v současné canteře Atlética Madrid. Za sebou má velmi důležitou sezonu  – naplno se prosadil do B-týmu, pod Simeonem si odbyl debut s prvním týmem a úspěchy zažívá i s mládežnickou reprezentací. Teprve v 17letý záložník je stabilním článkem španělského výběru do 19 let, se kterým se příští týden začne chystat na nadcházející Mistrovství Evropy v Estonsku. Našel si však v nabitém konci sezóny čas na rozhovor s Aaronem Riescem.

Začni souhrnem tvé kariéry.
No, začal jsem hrát v Elche, mém rodném městě. Pak jsem přišel do Realu Madrid, kde jsem nestrávil moc dobrou sezónu a rozhodl jsem se odejít. Slyšel jsem, že se o mě zajímá Atlético, což pro mě byla velmi dobrá příležitost kvůli trenérovi, který byl předtím v Realu a věřil mi. No a teď jsem v Atléticu čtvrtou sezónu. Začal jsem v Cadete B (kategorie do 16 let, pozn. red.), kde jsem odehrál dobrou sezónu, takže jsem další rok šel do Cadete A. Po 10 zápasech si mě trenér vytáhl k Juvenil Nacional (B-tým v kategorii do 19 let, pozn. red.), kde jsem odehrál 6 zápasů, než jsem utrpěl zranění čéškového vazu. Potom jsem dostal až do Juvenil División de Honor (A-tým v kategorii do 19 let, pozn. red.), za který jsem ale nehrál, protože jsem byl povolán do reprezentace do 17 let, se kterou jsme pak na Mistrovství Evropy skončili druzí. Na začátku další sezóny, když mi bylo teprve 15, jsem šel k B-týmu, kde jsem dva roky.

Kdo byl tvým idolem, když jsi začal kopat do míče?
Mým prvním idolem byl Luis Figo, ale když přišel Zidane, chtěl jsem být jako on. Mým vzorem je také můj otec a bratři, kteří mě všechno naučili. (Jeho otec hrál Primeru s Elche, jeho bratři Aarón a Jony hrají momentálně v Segundě za Almeríu, resp. Guadalajaru, pozn. red.)

Hrál jsi vždycky v záloze?
Ne, když jsem byl menší, hrál jsem útočníka. Ale ještě s druhým útočníkem jako klasickým hrotem, takže má role byla víceméně ofenzivní záložník. V Realu Madrid jsem pak začal hrát všude. Křídlo, střední záložník, útočník…Ale trenér věděl, kde hraju nejlíp a dal mi v Atléticu roli středního záložníka, kde můžu předvést nejvíc.

Co pro tebe znamená Atlético?
Klub, který mi věřil. Nejsem vlastně přímo z Atlética, ale jak tu trávím léta, uvědomuju si, že klub je jako jedna velká rodina a krůček po krůčku jsem se sžíval s těmito barvami a teď je to i můj klub, můj tým. A já mu děkuju za důvěru.

S B-týmem, kde hraješ, jste byli před branami playoff o Segundu. Považuješ to, že jste se nakonec nepoprali o postup za zklamání?
Ne, naším prvním cílem byla záchrana a to sem nám povedlo velmi brzo. Pak jsme hráli prostě, jak jsme uměli, a zkusili jsme zabojovat o postup, ale být pátý znamená, že jsme měli velmi dobrou sezónu a jsme spokojení. Samozřejmě bychom rádi hráli playoff o postup, ale nepovedlo se.

S prvním týmem jsi strávil předsezonní přípravu a taky hodně tréninků. Který hráč tě nejvíc překvapil? Dal ti někdo nějakou radu?
Překvapili mě všichni, protože jsou na úplně jiné úrovni. Zaměřil jsem se hlavně na hráče, kteří hrají na stejné pozici jako já, Gabiho a Maria, a byl jsem ohromený jejich přehledem na hřišti, kontrolou míče nebo postojem těla, když přebírali míč. Jsou to velmi všestranní hráči. Co se týče nějaké rady, Mario mi řekl, že musím makat jako oni, abych se dostal tam, kam chci, což je být s nimi. Gabi mi taky se vším pomáhá, stará se o všechny odchovance, protože ví, jaké je to být ve stejné situaci.

Trénoval jsi s prvním týmem pod Manzanem a teď je tu Cholo Simeone. Kterého z nich preferuješ?
Jsou úplně rozdílní. Oba toho hodně znají, Manzano chtěl držení míče, krátké přihrávky a rychlý pohyb míče. Cholo přináší nasazení a agresivitu, kterou přenesl i na hráče. Všem klade na srdce, že abyste vyhráli, musíte si to protrpět. To změnilo celý tým, už tolik neinkasuje a pokračuje ve skórování, získává víc balónů…

Tím, že jsi debutoval v Evropské lize proti Beşiktaşi, ses stal nejmladším hráčem v historii Atlética v evropské soutěži. Co to pro tebe znamená?
Nezáleží na tom. Zajímá mě jen, jestli mi kouč věří, stejně jako jestli věří canteře, protože to vás nutí makat dál, neboť víte, že když se vám bude dařit, můžete být s nimi v prvním týmu.

Který hráč z akademie Atlética to podle tebe dotáhne ve fotbale daleko?
Jsou tam moc dobří hráči. Se mnou je v týmu několik hráčů, kteří si už odbyli debut v prvním týmu. Minulý rok Noguera, letos debutoval v Copě Javi Manquillo a Pedro Martín, který hrál taky v lize. Kader byl povolaný k zápasu Evropské ligy. Pak tu máme brankáře, kterého mám moc rád, Iago. Sergio Marcos a Fer jsou taky hodně kvalitní. Je jich tam hodně. Na dveře klepou taky kluci z Juvenilu – David Gil, Dani Márquez, Alex Díaz, Oliver, který už byl taky povolán do prvního týmu. A to jsem určitě na někoho zapomněl…

Co se stalo s lukrativní nabídkou, kterou jsi měl pár roků zpátky od Fulhamu?
Já o ničem nevím. O tyto věci se stará můj otec s agentem, já se soustředím jen na hraní.

Co bylo důvodem tvého odchodu z cantery Realu Madrid, když ses ve 14 letech přišel do Atlética?
Nebyl jsem spokojený s pár věcmi, které se tam děly mimo sportovní stránku. Zbývalo ještě pár turnajů, ale liga zrovna skončila a já jsem odešel ještě předtím, než mi řekli, jestli se mnou dál počítají. Nebyl jsem spokojený. Pak přišel Pepe Fernández, který byl předtím mým koučem v Realu, do Atlética a zavolal mi, ať jdu s ním.

Vrátil by ses do Realu Madrid?
Právě teď jsem spokojený tam, kde jsem. Nejlepší je soustředit se ze dne na den a makat teď pro Atlético Madrid, které je teď jedním z největších klubů v Evropě.

Jaký sis dal cíl pro sezónu 2011/12?
Být na hřišti sám sebou. A každým dnem se zlepšovat.

Jakého hráče na tvé pozici obdivuješ? Myslíš, že jsi mu podobný?
Mám rád Stevena Gerrarda, protože v něm vidím hráče, kterému se nejvíc podobám…snad budu jednoho dne alespoň z poloviny tak dobrý hráč jako on. Strašně se mi líbí jeho hra.

Kdybys měl možnost vyměnit si s někým dres, kdo by to byl?
S Xavim nebo Iniestou.

Jaké jsou tvé oblíbené kluby?
Elche a Atlético Madrid.

Prošel jsi snad všemi reprezentačními výběry od toho do 15 let. Jaký je to pocit pokaždé, když tě povolají?
Je to čest nosit dres národního týmu. Znamená to, že děláte věci správně.

Který hráč ti za tvou kariéru dělal největší problémy?
Takových je hodně. Kdybych ale měl vybrat jednoho, tak to bude Jota z Celty B.

Který kouč byl pro tebe v průběhu tvé dosavadní kariéry nejdůležitější?
Pepe Fernández.

Jaká je tvá nejlepší a nejhorší fotbalová vzpomínka?
Mám dvě data – 8. března 2012 jsem debutoval s prvním týmem a 8. února 2011 jsem trénoval se seniorskou reprezentací. Nejhorší vzpomínky jsou na zranění, které jsem měl – zraněný čéškový vaz, třísla a operovaná tříslová kýla.

Vidíš se i v jiné lize? Která je tvá vytoužená?Je pro tebe vidina být hráčem Primery vzdálená?
Nevím, záleží na situaci. Ale pracuju každý den na tom, abych jím co nejdřív byl.

Teď určitě ne. Vidím se ve Španělsku za Atlético. Anglická liga je moc dobrá a nahoru jde teď také liga v Německu, ale La Liga je nejlepší.

Co je tvým snem ve světě fotbalu?
Živit se jím, abych mohl pomoci své rodině, jak nejvíce budu moct.

Komentáře (1)
  1. super rozhovor :) sympatak. verim, ze to dotahne daleko a jeho laska k atleticu jen poroste :)


Komentáře

No trackbacks yet.