Atlético Madrid CZ/SK

S Atléty na Lize mistrů a.k.a. Vídeňská noc

10/11/2013 23:20 // Andres // 1 060 zobrazení
Reportáž

Austria - AtléticoKdyž se 29. srpna losem základních skupin Ligy mistrů načrtávala podzimní cesta Atlética Madrid Evropou, rýsovala se ve čtvrtém koši pro české a slovenské fanoušky Colchoneros hned 25% šance na potkání geograficky velmi zajímavého soupeře. Sraz v Plzni patřil k tomu nejlepšímu, co kdy náš fanklub ve své dvouleté historii uspořádal, a ve hře bylo jeho zopakování. Další možností byl výlet do nedaleké metropole Rakouska, které v milionářské soutěži reprezentovala Austria Vídeň. Na tu také nakonec v losu padla volba. Nadšení se zdálo být velké, takřka hned se proto rozjely přípravy srazu, které díky pomoci prezidenta německé peñi s obstaráním lístků byly jednoduché. Konečný seznam však přes počáteční zájem čítal nakonec jen 9 jmen.

Když přišel den D, bylo načase se přesunout do místa dění. Tam jsem tentokrát necestoval s žádnými alkoholiky (zdravíme Sebyka a Michala alias Los Colchoneros), ale s Honzou vystupujícím pod přezdívkou Gordon a Martinem známějším pod nickem Ozz, takže dvouciferný počet piv, s nimiž v žíle jsme přijeli v květnu na sraz do Bratislavy, vystřídaly cappuccina od Student Agency. Když jsme dorazili na vídeňský Praterstern, prvním úkolem bylo tady najít Mateje a.k.a. Portera. Už to se jevilo jako nepřekonatelný problém. Na rozlehlém pratersternském kruhovém objezdu s nádražím jsme si vyměnili několik telefonátů se snahou o vlastní lokalizaci, ani jeden jsme se tam však příliš neorientovali, proto padaly hlášky jako „Stojíme u takového sloupu. Historického. Stojí na něm nějaký chlap“ (pro znalé to byl Tegetthoff-Denkmal). Nakonec jsme se asi po čtvrthodině dohledali, ale při pomyšlení, že se musíme ještě potkat s druhou skupinou vedenou Lubem, který hlásil, že dorazí „na nějaké parkoviště asi 3 km od stadionu“, jsem měl trochu obavy.

Před zápasem na PlzniPomalu se blížila šestá hodina večerní, řekli jsme si tedy, že se vydáme rovnou ke stadionu Ernsta Happela vzdáleného asi půl hodiny pěšky. Bezalkoholický výlet přeci jenom nebyl to pravé, po cestě jsme proto zapadli do nejbližší hospody na Hauptallee v praterském parku, která spojovala Praterstern právě s cílovým místem, stadionem Ernsta Happela. K našemu příjemnému překvapení tady točili Plzeň, méně příjemná byla její cena, a po jednom pivu jsem tak oprášil mé improvizační schopnosti na téma německý jazyk („Können wir zahlen nicht zusammen, bitte?“) a vrátili jsme se na Praterstern, kde jsme nakoupili levněji pivo v plechu. V parku, který se už tak halil do mlhy, se ale mezitím setmělo, což s pocitem poloztracení v cizím velkoměstě vytvářelo snad až příliš dobrodružnou atmosféru. Všude se to hemžilo policisty dohlížejícími nejen na fotbalové fanoušky, ale také řadu dalších podivných parkových individuí. S otevřeným pivem na veřejném prostranství jsme navíc neustále čelili myšlence na potenciální oplétačky s všudypřítomnými strážci zákona.

Po trochu dramatické vsuvce jsme se přeci jen ocitli před velkolepým stadionem, který hostil například finále Mistrovství Evropy pět let zpátky. Mezitím se konečně ozval nezvěstný Lubo s tím, že konečně taky dorazil do Vídně a něco po osmé bude před stadionem. Před sektorem pro hosty s písmenem F nás už mezi červenobílými hloučky čekal prezident německé peñi André. Vytáhlý třicátník notně připomínající Marshalla z HIMYM po vzájemném představení vytáhl štos lístků a 9 jich utrhl. Zároveň hodil na zem k rozebrání několik šál jejich fanklubu. Mí méně vyzbrojení kolegové málem začali vytahovat peníze, André je však s úsměvem ujistil, že si je mohou vzít zadarmo.  V tu chvíli se ze tmy vynořil Lubo se svou čtveřicí. „Zdravím Andres,“ podal mi ruku. „Čau, my sa asi nepoznáme, Lubo,“ obrátil se na Honzu. „Čau, Honza,“ odvětil. „Čau, ja som Lubo,“ pokračoval v představování. „Hi, my name is André,“ opáčil pohotově Němec a se smíchem jsme se odebrali do útrob stadionu.

Vystoupali jsme do jakéhosi třetího okruhu stadionu, sektor F byl navíc v rohu stadionu. Výhled nám navíc měla znesnadňovat přítomná atletická dráha. Naopak jsme měli hrací plochu jako na dlani. Řekl bych, že výhled byl lepší než ze sektoru pro hosty v podobě zastrčeného rohu, se kterým jsme měli tu čest v Plzni. I kulisa byla výborná. Mé obavy, že Austria, která hraje ligu na stadionu pro asi 13,5 tisíce diváku, nedokáže zaplnit 50tisícový kolos, byly prvním pohledem na tribuny zažehnány. Volné místa se našly takřka jen v sektoru hostí, kde nám mohlo dělat společnost odhadem 300 fanoušků v červenobílém (a také pár hooligans Ruch Chorzów). Konečný verdikt zněl 45 675 diváků, největší návštěva Austrie od roku 1979. Po zápase jsme se dozvěděli i příčinu. Aby skutečně nehrozilo to, čeho jsem se obával, ve Vídni se rozdávali lístky spolu s tiskem, probíhaly o ně soutěže a někteří tak k nim přišli úplně zadarmo.

Ozz, Honza a PorterPorter, Honza, Ozz, Andres a Lubo

 

Po pár minutách kochání ale už nastoupili na hřiště hráči a rozezněla se hymna Ligy mistrů. Fanoušci domácích přivítali své mužstvo rozměrově velkolepým, leč jinak vcelku obyčejným dvoubarevným kartonovým choreem, náš sektor zdobily jen vlajky některých fanklubů. Náš sektor rozezvučelo sborové „Atléti, Atléti…“, ale po chvilce jsme byli utišeni domácím chorálem. První půli jsme měli strávit za brankou Thibauta Courtoise, což moc podívané neslibovalo. Nálada v červenobílém byla i tak skvělá, velmi brzo ji navíc brankou podpořil Raúl García a záhy po skvělé individuální akci také Diego Costa. Jeden španělský pokřik střídal druhý, ušetřen klasicky nebyl ani Guti Maricón. Na druhé straně se staral o atmosféru kotel za brankou domácích, které velmi sporadicky podpořil zbytek stadionu, a když už, tak spíše synchronním tleskáním. Ze sedaček zvedla domácí v prvním poločase pouze dělovka z voleje Hosinera, která skončila na břevnu.

Po změně stran jsme si užili více fotbalu z bezprostřední blízkosti, i ve druhém poločase jsme ale velmi brzo slavili gól, Atlético tak definitivně mohlo přepnout na odpočinkový mód. Vychutnat jsme si tak mohli alespoň pár rohových kopů z dílny Kokeho, kterého dokonce skandování jeho jména při zahrávání jednoho rohu vytrhlo ze soustředění, a své fanoušky odměnil zamáváním. Mírným zklamáním pak naopak bylo, když po skončení zápasu hráči Atlética poděkovali skandujícím fanouškům potleskem jen ze středového kruhu a neobtěžovali se kvůli nám přejít zbytek hřiště. Když jsme opět vyšli před stadion, cizí lidi nám gratulovali k vítězství, několik lidí se s námi i přišlo vyfotit. Prostě hlavní atrakce. S žádostí o společnou fotku za námi přišla i skupinka kluků kolem třinácti roků. Když jsem je slyšel mluvit slovensky, odpovídám jim česky. „Tati, veď to sú Slováci,“ postěžoval si jeden z nich. „Tak aspoň robte, že ste Španieli,“ zněl druhý zklamaný hlas.

Thibaut CourtoisLubo a jeho známé čekalo brzo vstávání do dalšího pracovního dne, ihned se proto vydali zpět směrem na Slovensko. Nám dorazivším z Česka nezbývalo než ve Vídni přenocovat, první spoj totiž startoval až v 6:40. Plán byl jasný – co nejefektivněji nějakých těch 8 hodin zabít. První část noci jsme měli strávit s německými fanoušky pod vedením Andrého, hned na začátku se však vyskytla komplikace. Někdo na stadionu ukradl jejich fanklubovou vlajku. Než se celá věc vyřešila s policií, prořídly naše řady i o Portera, který zamířil na vlak. My jsme mezitím alespoň měli tu čest spatřit z asi pětimetrové vzdálenosti za již zavřenými branami stadionu Thibauta Courtoise.

Další cesta vedla metrem do centra. Mohlo být teprve něco před půlnocí, přesto se ukázalo jako téměř nadlidský úkol najít otevřenou hospodu nebo bar. Co jako dělají v úterý večer všichni studenti? Učí se? Jeden jsme nicméně nakonec našli. Ve dvě ale zahlásili poslední objednávky a za další půlhodinu už jsme zase vandrovali po Vídni. Konverzace s Němci v mezičase byla pestrá. Když zjistili, že u nás pivo stojí asi 1 euro, oproti čtyřem, které jsme platili tam, nastal ten klasický efekt podivu smíšeného s nadšením a někteří začali spekulovat, jak by se k nám uprostřed noci dostali. Nejvíc slov jsme ale prohodili s Andrém. K fandění Atléticu se dostal už před více než deseti lety a když k tomu přidáme jeho občas velmi radikálním náhled na některé věci („Hráči přichází a odchází. Když prodáme Kokeho a Diega Costu, nebudu s tím mít žádný problém, protože je zase někdo nahradí. Mnohem důležitější jsou pro mě hodnoty sdílené mezi fanoušky. Nefandím Atléticu kvůli tomu, abych slavil úspěchy – to je tu až teď a je to fajn – ale abych potkal takové lidi, jako vy.“), vyšel z toho vskutku inspirativní rozhovor.

Pozápasové pivoKolem půl třetí jsme se ale museli rozloučit, hospoda zavírala a Němci mířili na hotel. Nám zbývaly ještě nějaké 4 hodiny. Co s nimi? Všude zavřeno, ale noční sightseeing zní docela cool. Stephansdom, Hofburg, Parlament, nábřeží Donaukanal a další, až jsme se dostali s přestávkami zpátky na Praterstern. Tam nás zbyla ještě poslední hodina, která už byla skoro nekonečná. Zcela vyčerpáni po noci plné zážitků a 8kilometrové procházce jsme všichni tři usnuli, sotva jsme v autobusu usedli na svá místa. V Brně jsme se rozloučili, v duchu ale už každý z nás plánoval, kdy by se podobně nezapomenutelná akce dala zopakovat, snad opět ve větším počtu…

panoramatický pohled na stadión Ernsta Happela s choreem Austrie
(doporučují tlačítkem vpravo nahoře zapnout fullscreen)

Foto a Video

Znělka Ligy mistrů

Choreo domácích

Úvodní chorály obou celků

Hymna Atlética v podání fanoušků

Simulace domácího útočníka a ohlasy publika

Stadion zvenčíPředzápasová rozcvička1398503_379157045550850_648569478_oSestava AtléticaNástup na hřiště980933_379157225550832_2141639542_o1400256_379157338884154_1134558815_o1414979_379157322217489_2060589053_o  1400692_379159645550590_2116105977_o2013-10-22 20.33.542013-10-22 20.42.36

Speciální poděkování za poskytnutí některých fotek a videí patří Stevu Mannovi, Olafu Meinhardtovi a Marceli Buchlaubovi

Komentáře (19)
  1. Paráda, věta Andrého vskutku úžasná a vo tom to je :)

    Na druhou stranu, kdykoliv čtu podobné reporty, tak mě mrzí že něco takového asi nezažiju (alespoň ne s česky/slovensky hovořícími fanoušky)

    Paráda prostě, přeju ať je takových výletů víc !!!! *DRINK*

  2. to musela byt zase parada *POCTA* 50 tisic lidi a uz jen z toho obrazku mi beha mraz po zadech – tezko si predstavovat, jaky to je nazivo :)

    andreho bych taky nekdy rad potkal, to musi byt jinaci typek :)

    tak hlavne ze se vylet vydaril a uzili jste si to *BRAVO*

  3. Pecka *THUMBS UP* díky za zařízení, Ondro, vím, že tě to stálo nějaký ty nervy :D

  4. Hezky napsaný, muselo to bejt super..

  5. Výborne napísané Andresi!! *THUMBS UP* Krásny futbalový večer!! Snáď sa niečo podobné zopakuje čím skôr a vo vačšom počte :-)

  6. tak, konečne som sa dostal k reportu, strašne vám závidím a som strašne rád, že vám mám čo závidieť, keď bolo jasné, že nepôjdem, tak som vám veľmi prial, nech to vyjde všetko bez komplikácií a nech máte zážitok k posrání :D výborný report *THUMBS UP*

  7. „Hráči přichází a odchází. Když prodáme Kokeho a Diega Costu, nebudu s tím mít žádný problém, protože je zase někdo nahradí. Mnohem důležitější jsou pro mě hodnoty sdílené mezi fanoušky. Nefandím Atléticu kvůli tomu, abych slavil úspěchy – to je tu až teď a je to fajn – ale abych potkal takové lidi, jako vy.“) *THUMBS UP**THUMBS UP**THUMBS UP*

  8. minule som narazil na pohľad z opačnej strany na ten istý zápas http://www.takurcitee.sk/sk/042013/clanky/583/cesta-do-hlbin-fanusikovej-duse.htm

  9. Jeee, toto je super *THUMBS UP* ja viem, som troška oneskorená:D


Komentáře

No trackbacks yet.