Atlético Madrid CZ/SK

PROFIL: Mario Mandžukić

13/08/2014 23:12 // Sebyk // 818 zobrazení // zdroj: bleacherreport.com, bundesliga.com
Mandžukićova typická oslava branky, na kterou si fanoušci Atlética zřejmě velmi rychle zvyknou.

Mandžukićova typická oslava branky, na kterou si fanoušci Atlética budou muset velmi rychle zvyknout.

Na počátku 90. let začalo růst napětí v bývalé Jugoslávii a v roce 1992 vypukl vůbec ten nejkrvavější konflikt, který doprovodil její rozpad: bosenská válka za nezávislost. Mezi postiženými byla i rodina Maria Mandžukiće, která v té době pobývala v městečku Slavonski Brod, co by kamenem dohodil od bosensko-chorvatských hranic. Otec Mato tehdy na nic nečekal, sebral rodinu a prchnul před válkou do Německa. "Na ulici před našimi dveřmi umírali lidé. Nemohli jsme tam zůstat," popisoval později v rozhovoru pro německá média.

Lásku k fotbalu Mario zdědil právě po svém otci, který se rovněž živil jako profesionální hráč. U našich západních sousedů oblékal dres třetiligového TSF Ditzingen, kde si dokonce zahrál po boku tehdy mladinkého Fredi Bobice, který to eventuelně dotáhl až do německého národního týmu. "Táta měl tehdy už to nejlepší bohužel za sebou," vzpomíná na toto období se smíchem Mario. Tomu bylo v té době šest let a své první fotbalové krůčky dělal právě v přípravce Ditzingenu.

Po válce se však Mariova rodina rozhodla vrátit domů a Mandžukić dále rozvíjel svůj talent v NK Marsonia, klubu z jeho rodného Slavonskiho Brodu. V Marsonii se nakonec dokázal propracovat až do áčka, v jehož dresu nakoukl do druhé nejvyšší chorvatské soutěže. Tam se v jednom týmu poprvé sešel s Ivicou Olićem, kterého považuje za jeden ze svých vzorů. "Je to dříč a bojovník, na hřišti vždy nechá všechno. Chtěl bych následovat v jeho stopách," přiznal Mandžukić v jednom z rozhovorů. S Olićem jej vůbec pojí zajímavé pouto: oba nastartovali svou kariéru v Marsonii a přes NK a posléze Dinamo Záhřeb zamířili do zahraničí. Oba prožili nejlepší léta kariéry v Německu, kde si spolu zahráli v Bayernu. Zatímco Mandžukić do bavorského klubu přišel z Wolfsburgu, Olić rok nato putoval opačným směrem.

Další důležitou postavou v Mandžukićově fotbalovém vývoji byl legendární Ćiro Blažević, zřejmě nejlepší kouč chorvatské historie, který svůj národ dovedl k nečekaným bronzovým medailím na mistrovství světa v roce 1998. Pod Blaževićovým vedením, již v dresu NK Záhřeb, rozkvetl Mandžukić v jednoho z nejlepších útočníků chorvatské ligy. Právě Blaževićovi je rovněž připisován vznik Mandžukićovy přezdívky đilkoš (čti džilkoš). Toto slovo pochází původem z maďarštiny, kde znamená zabiják, v chorvatštině se mu však dostalo odlišného významu: kolohnát či hromotluk. I přes negativní konotace to Blažević nemyslel nikterak ve zlém - právě naopak. Samotnému Mandžukićovi se však tato přezdívka - poměrně pochopitelně - zrovna dvakrát nezalíbila a před třemi roky požádal chorvatská média, aby ji přestala používat. Považuje ji totiž za urážlivou.

Málokteré slovo ovšem charakterizuje Mandžukićův herní styl lépe než právě đilkoš: houževnatý a vytrvalý obr, který hlava nehlava vede ofenzívu svého týmu, připraven za každou cenu dobýt branku soupeře. Na jeho hře toho není zrovna mnoho kultivovaného: jeho technika je přinejlepším průměrná, málokdy dokáže obejít protihráče. Do mezihry se zapojuje minimálně a během zápasu bychom našli pasáže, kdy se klidně čtvrt hodiny vůbec nepotká s míčem. Pod kolohnátem si však nepředstavujte klasické beranidlo či tank, spíše neúnavnou presující mašinu, která staví na své zdánlivě nevyčerpatelné energii. Mandžukićův největší přínos je totiž v napadání rozehrávky soupeře, čímž dokáže zatlačit obránce protivníka až k vlastní brance, případně k lajně, a tím vytvořit prostor pro své spoluhráče. V tomto ohledu je Mandžukićův styl na té nejvyšší fotbalové úrovni poměrně neobvyklý: jde o hrotového útočníka, jehož hlavní síla nespočívá ve střílení branek, ale v penzu fyzické práce, kterou odvede pro svůj tým. Sám říká, že "stadion je pro mě jako novodobá gladiátorská aréna. Když vyběhnu na trávník, chci se rvát, chci vyhrávat souboje a chci vítězit."

Svými výkony v dresu NK Záhřeb si Mandžukić brzy vysloužil pozornost anglických velkoklubů, přesto se nakonec rozhodl setrvat ve své domovině a vyslyšet vábení největšího chorvatského klubu, Dinama Záhřeb. Po třech ligových titulech v řadě, 52 brankách ve 110 utkáních a individuálních oceněních pro nejlepšího střelce i hráče chorvatské ligy však začínalo být jasné, že Dinamo svého snajpra příliš dlouho neudrží. Sám hráč preferoval angažmá ve starém známém Německu a ačkoliv byl velmi blízko přestupu do Werderu, stěhoval se nakonec do ambiciózního Wolfsburgu. Většinu první sezony však paradoxně nastupoval jako křídelní či podhrotový hráč, kde nemohl naplno prodat své přednosti. Jediné volné místo na hrotu útoku měl totiž předplacené Edin Džeko. Až odchod hlavního konkurenta Mandžukićovi umožnil ukázat, co v něm doopravdy dřímá, a po životní sezoně, v níž zaznamenal 12 branek, 10 asistencí a k tomu zazářil na EURO, se stěhoval do mnichovského Bayernu.

Zpočátku toto spojení fungovalo zcela dokonale: Mandžukić využil zranění svého jmenovce Gómeze a byl to právě on, který svou tvrdou prací na hrotu útoku vytvářel prostory, které daly tak vyniknout schopnostem Franka Ribéryho či Arjena Robbena. K tomu sám přidal 22 branek ve 40 utkáních a byla z toho historická sezona Bayernu, který vyhrál, co se dalo: ligový titul, Ligu mistrů a německý pohár i superpohár. S příchodem Pepa Guardioly se však Mandžukićova role změnila. Pro španělského filozofa na trenérské lavičce nemohl být đilkoš nikdy dost dobrý. Jeho kvalit si byl Pep sice dobře vědom a Mandžukić ještě o čtyři zásahy vylepšil svůj střelecký zápis z předchozí sezony, chorvatský kolohnát však v Guardiolově propracovaném systému založeném na krátkých přihrávkách a držení míče nikdy nemohl naplno prodat své umění. Ve chvíli, kdy Bayern oznámil příchod Roberta Lewandowskiho, byla de facto jasné, že původně šťastný a plodný svazek skončí rozchodem. "Budu upřímný, v Guardiolově systému se necítím jako ryba ve vodě," nechal se Mandžukić slyšet na letošním mistrovství světa. "Bude lepší, když oba půjdeme svou vlastní cestou."

Chorvatského útočníka nakonec za 22 milionů ulovilo Atlético a toto spojení má všechny předpoklady k tomu být velmi úspěšné. Pokud bychom měli nějak popsat Simeoneho herní styl, jistě bychom totiž nepoužili slovo kultivovaný - ba naopak. Argentinský kouč z madridského týmu vytvořil hordu nenasytných barbarů, která se za každou cenu žene za dalším a dalším vítězstvím. Jejich největší ctností je pak tvrdá týmová práce - tak jako u našeho kolohnáta. Mandžukić ovšem nikdy nebude hráčem typu Diega Costy, kterého v uvozovkách přichází nahradit. Nebude bleskovými výpady kupředu tahat útoky Atlética, nebude jako tank vrážet do protivníkova území a zřejmě ani nikdy nebude dávat tolik branek jako brazilská bestie. Jeho přítomnost na hřišti by však měla pomoci zejména hráčům z druhé vlny a ze spolupráce s Mandžukićem by měli nejvíce těžit právě Koke, Arda Turan či Griezmann. Diego Simeone bude mít v nové sezoně k dispozici novou bestii, která stejně jako Costa bude pro tým pracovat do roztrhání těla. Bude jen na Cholovi, jak dokáže svou novou bestii využít.

PROFIL HRÁČE

Herní styl
  • Mandžukić je neúnavný presující stroj, který nedá obraně soupeře vydechnout. Svým napadáním vytváří prostor pro hráče z druhé vlny, kteří potáhnou akci a buď zakončí sami, nebo hledají ve vápně právě jeho.
  • Je to typický útočník do vápna, kde si dokáže díky své mohutné a vytáhlé postavě najít prostor a zakončit.
  • Vyhovuje mu rychlý, přímý a jednoduchý fotbal, kde dokáže nejlépe prodat své přednosti. V mezihře toho kromě sklepnutí a podržení balonu nemůže mnoho nabídnout.
Přednosti
  • Hra hlavou: Ve vzduchu, kde těží ze své výšky a robustní konstrukce, je Mandžukićova největší síla. Téměř polovinu svých branek za celou kariéru dal ostatně hlavou.
  • Síla a vytrvalost: Mandžukić má na první pohled nevyčerpatelnou zásobu energie, díky níž dokáže po celé utkání aktivně napadat rozehrávku soupeře. Ve fyzických soubojích, zejména ve vzdušných, se pak od něj protihráči odráží jako gumové míčky.
  • Týmová hra: Jeho největší přínos je v množství práce, kterou odvede pro svůj tým. Na hřišti je ochoten se rvát do roztrhání těla - zároveň ale nikdy nepřekročí hranici fair play.
Slabiny
  • Technika: Mandžukić není žádné vyložené kopyto, ale nějaké kličky a parádičky od něj čekat nemůžeme. Úspěšné obehrání protivníka je u něj spíše vzácností.
  • Rychlost: Opět, není to vyloženě žadný slimák, ale na bleskové výpady à la Costa zapomeňte.
  • Kreativita: Drtivá většina asistencí, které si ve své kariéře připsal, byla sklepnutí ze vzduchu či různá přiťuknutí. Mezihra rozhodně není jeho nejsilněší stránka a žádných chytrých přihrávek se od Mandžukiće asi nedočkáme.

 

Další články z rubriky PROFIL:

Profil kterého hráče byste si nejraději přečetli příště?

Zobrazit výsledky

Komentáře (11)
  1. tak trochu doufam, ze se konecne dockam nejakych ohlasu :D potaji doufam, ze se zde rozjede diskuze o novym hernim stylu atletica O:-)

  2. Skvelý počin, tieto profily *THUMBS UP* mne sa to číta parádne, keďže viem, že by som čosik podobné nedokázal splodiť :) a zahlasoval som za Lucasa O:-)

    • diky :) tak aspon (jeste spolu s AdM) vim, kdo jsou ti dalsi blazni :D o lucasovi bych nejradsi psal taky, protoze o nem vim taky uplny kulovy…

  3. já chci příště Lucase, vůbec netušim, co je zač :D jinak myslim, že díky Jiménezovi máme dost variant i do 4-4-1-1, kdy ten podhrot může zahrát buď dvojka Mandžu-Jimenez, nebo Jimenez-RG. K tomu jako záložní variantu vidim Mandžu-RG, nicméně to v přátelácích fungoivalo fakt špatně.

    Do 4-5-1 se víceméně nic nemění, Koke by hrál toho střeďáka navíc a Griez s Ardou ze stran by doplňovali Mandžukiče/Jiméneze. Furt máme málo variant na křídla a ještě někoho by to chtělo, ale ten celkvej vzorec naší hry se mi zdá poměrně jasnej. Uvidíme v superpoháru :)

    • ja si prave myslim, ze po prichodu jimeneze je jasny, ze cholo bude hrat dal de facto to svoje 4-4-2, kde pouze griezmann s mariem nahradi villu a DC:

      ———-gabi/saul—mario/tiago———
      koke/RG/???————-arda/griezmann
      ———-griezmann/RG/jimenez———–
      ————mandzukic/jimenez————-

      otazkou pouze zustava, jak vyresi prechod do finalni faze, protoze v minuly sezone to tahal DC, kterej uz tu neni. jsem na to (a mandzukice zvedavej). ocekavam, ze fakt budeme hrat daleko vic natlakovej fotbal – pri takovy fotbalovy kvalite by to byla az skoda…

  4. S ohledem na přípravu se docela bojím, aby z něj nakonec nebyl docela provar. Sice jsem se na něj nějak nezaměřoval, ale v zápasech, které jsem viděl, mi přišel dost neviditelný a jestli teda odvedl nějakou kvalitní černou práci, těžko říct *WASSUP* Navíc ty jeho spálené pokusy po centru do malého vápna…myslel jsem, že v tomhle bude vynikat. Asi bude ještě potřebovat čas, ale bojím se, abychom se vepředu nakonec nemuseli spoléhat na to, že se eventuálně probere nebo zazáří Jiménez. Možná by se ještě jeden hrot hodil, ale zase bych rád viděl v Áčku i Hectora… *DONTKNOW* tak snad to nedopadne nějak tak, že se Mario zraní, Jiménez bude hrát hovno a v útoku se bude zkoušet RG s Grizym


Komentáře