Atlético Madrid CZ/SK

Příběh Gonzala Blanca: Jak krásný i krutý umí být život

09/10/2011 11:48 // Sebyk // 243 zobrazení // zdroj: mundodeportivo.com

Gonzalo Blanco dnes mohl být součástí rezervy Atlética a rvát se o místo v prvním týmu. Několik let zpátky byl považován za jednoho z nejtalentovanějších brankářů v naší akademii. Osud mu však přichystal těžkou zkoušku – vlastně vůbec tu nejtěžší. Zhruba před dvěma lety, přesně 3. prosince roku 2009, po jednom ze střetů se spoluhráčem omdlel Gonzalo na tréninku. Následné lékařské vyšetření ukázalo, že mladý brankář má nádor na mozku, který ohrožuje nejen jeho kariéru, ale i jeho život. Těžký direkt nadějnému fotbalistovi…

“Když jsem se vrátil domů, říkal jsem mámě, že mě hrozně bolí hlava, že je to nesnesitelné. Můj otec mě naštěstí vzal na pohotovost. Okamžitě si mě tam nechali a nemocnici jsem neopustil další čtyři měsíce. Našli mi totiž nádor v hlavě, další vyšetření pak přinesla ještě horší zprávy – odhalili i druhý,” popisuje Gonzalo osudové momenty.

Jeden z nádorů byl odebrán chirurgickou metodou, ten druhý byl však neoperovatelný. Na řadu tak přišlo ozařování a chemoterapie. Gonzalovi následkem toho samozřejmě vypadaly všechny vlasy, procházel si obdobími neskutečné slabosti a bolesti. Kdyby to nebyl mladý sportovec, bylo by to ještě horší. Gonzalo to ale nevzdal: “Fotbal a touha po tom stát se brankářem mi hrozně pomohly v tom porazit mou nemoc. Myslím, že bez toho cíle by mi to trvalo mnohem déle a bylo by to o mnoho těžší. Moje touha mi dodala sílu,” odhaluje Gonzalo klíč, který vedl k jeho úplnému uzdravení. Mladý brankář svůj nejdůležitější zápas – ten, ve kterém šlo o jeho život – vyhrál.

I rehabilitace po několika měsících v nemocnici a stavy hraničícími s totálním vyčerpáním byla pro Gonzala velmi náročná. “Na začátku jsem stěží chodil, nedokázal jsem udržet rovnováhu, nemohl jsem řídit auto. V některých oblastech jsem vinou nádorů dočasně přišel o cit, nemohl jsem pohnout svaly. Musel jsem tvrdě cvičit, abych znovu získal plnou kontrolu and svým tělem. Před tím, než budu moci znovu hrát, se musím cítit zase stoprocentně skvěle. Cítím, že dělám pokrok každým dnem. Dnes jsem schopen úkonů, o kterých by se mi před několika měsíci ani nezdálo.”

V pátek se přijel Gonzalo podívat do jednoho ze sportovních center Atlética, tedy do míst, kam kdysi každý den dojížděl za tréninky. Okamžitě si vzpomněl na svůj zatím nejkrásnější moment v červenobílých barvách: “Vzpomínám si, jak jsem pod trenérem Floresem trénoval s prvním mužstvem. Trénoval jsem tehdy po boku Davida De Gey a Sergia Asenja.” Doufejme, že Gonzalo bude mít brzy možnost prožít i další krásné fotbalové momenty. Za to, jak krutě si s ním zahrál osud a za svůj statečný boj by si to zasloužil více než kdokoliv jiný…

Komentáře (0)

Žádné komentáře.


Komentáře

No trackbacks yet.