Pět budoucích hvězd zálohy Atlética

Dlouhá léta platil střed zálohy za jednu z Achillových pat Atlética, z níž trn nedokázali vytrhnout ani nákladné příchody v podobě Raúla Garcíi, Eliase či Clébera Santany. Stávající dvojblok Gabi – Mario, kterým kryjí záda Tiago či Emre sice přinesl výrazné zlepšení, evropské kvality ovšem zdaleka nedosahuje.

Colchoneros však začíná dospívat silná generace odchovanců v čele s pionýrem Kokem, kterému se jako prvnímu z nich podařilo proniknout do prvního týmu. V tomto článku bychom Vám rádi představili dalších pět zatím méně známých jmen, která – pokud jim bude přát štěstí – by se v budoucnu mohla stát lídry a hvězdami zálohy Atlética.

Vše ovšem berme trochu s rezervou – stačí se podívat na dřívější perly Cantery v podobě Ignacia Camacha, Rubéna Péreze či Sergia Marcose, z nichž ani jeden se nedokázal v áčku trvale usídlit. Pět největších talentů Rojiblancos narozených mezi léty 1993 a 1995 však jak v přípravě a přátelských zápasech, tak i na mezinárodním poli dokazuje, že jim by se takový průlom podařit mohl.

Thomas
Ghanský mladík jako by se v Atléticu vzal úplně odnikud. Jen před několika měsíci za naprosté tichosti posílil Juvenil, od té doby však jeho kometa letí stále jen vzhůru. V kategorii hráčů do 19 let patřil ke klíčovým postavám v tažení za ligovým titulem, odměnou mu pak byly pozvánky od kouče Diega Simeoneho na květnové turné po Kolumbii i do letní přípravy s áčkem.
Defenzivní záložník, který je svým herním stylem přirovnáván k Patricku Vieirovi či Sergiu Busquetsovi, mezitím přeskočil kategorii Atlético C a posunul se rovnou do béčka. Vyniká jak svými fyzickými dispozicemi a pracovitostí, tak i inteligentní hrou a rozehrávkou, což z něj dělá komplexního středopolaře defenzivního ražení.
Jediným problémem by mohl být fakt, že díky své fyzické vyspělosti a tělesné konstituci získává zdánlivě navrch nad stejně starými hráči, kteří zatím do plné síly nedorostli. Více by měla napovědět jeho první sezona v béčku, kde si zahraje proti po fyzické stránce plně vyspělým fotbalistům.

Dani Márquez
Osmnáctiletý středopolař je pravým vládcem středu zálohy. Největší porci slávy za ligový titul Juvenilu z minulé sezony sklidil sice po zásluze Óliver, polovinou jeho úspěchu je však Dani Márquez, který vedl a jistil hru zálohy. Dani je podobně jako Thomas tvrdý v soubojích a černá defenzivní práce mu nesmrdí, dokáže však také diktovat tempo hry, rychle a přesně rozehrát či přenést těžiště na opačnou stranu hřiště.
Častý reprezentant Španělska v kategoriích do 16, 17 a 18 let je navíc rozeným vůdcem a často na hřišti zástavá roli kapitána. Příští sezonu pravděpodobně stráví pod vedením Óscara Meny v Atléticu C, není však vyloučeno, že se objeví i výše. Kouč Simeone jej ostatně pozval na letní soustředění s prvním týmem.

Óliver Torres
Pravděpodobně největší španělský talent svého ročníku (1994) musel za poslední rok uchvátit snad každého, kdo jej viděl hrát. Rozený tvůrce hry rozdává přihrávky a diktuje tempo jako zkušený mazák, jeho čtení hry, inteligence i přesnost přihrávek je na jeho věk neuvěřitelná. Fotbalového talentu zkrátka pobral jak málokdo a ne nadarmo je to právě on, kdo je označován za nového Xaviho.
Letos má za sebou zlomový rok – Juvenil Atlética dovedl k suverénnímu ligovému prvenství, přičemž získal trofej pro nejlepšího hráče ligy, objevil se ve španělské osmnáctce, kde na Copa Atlántico získal opět cenu pro nejlepšího hráče, i v devatenáctce, v jejímž dresu zazářil na nedávném mistrovství Evropy a dopomohl jí ke zlatým medailím. V sedmnácti letech přitom na hřišti čelil i hráčům o dva, tři roky starším.
S prvním týmem posléze absolvoval i kompletní letní přípravu, v níž uchvátil fanoušky i odborníky. Letos přeskočí kategorii Atlético C a posune rovnou do béčka, i tak se však očekává, že si letos odbyde debut za áčko a bude hrát v prvním týmu určitou roli.
Jedinou obavou trenérů je jeho fyzická síla a kondice, ale Óliver má ještě dost času na to, aby dorostl. Tvrdá letní příprava pod dohledem Chola a pološílence „El Profe“ Ortegy mu jen prospěla a v přípravných zápasech proti hráčům o deset, patnáct let starším se vůbec neztratil, ba naopak.
Óliver je také věrný červenobílým barvám a v létě odmítl super-nabídku Chelsea či Manchesteru United, kteří mu nabízeli několikrát tolik, co mu tehdy platilo Atlético. Pokud se mu vyhnou zranění, Óliver se může v budnoucnu stát hráčem světové extratřídy.

Saúl Ñíguez
Bezpochyby jeden z největších španělských talentů své generace, Saúl je v sedmnácti letech jen několik kroků od toho, aby se trvale usadil v prvním týmu Atlética. Po debutu v minulém ročníku a dvou sezonách v béčku, kam se možná trochu unáhleně přesunul již v 15 letech, nemůže být o jeho připravenosti pochyb.
Nevídaná je zejména jeho všestrannost – ať už v klubu nebo reprezentaci nastoupí v útoku, na podhrotu, na levém či pravém křídle, ve středu zálohy nebo dokonce na pozici defenzivního záložníka (kde většina fanouškůi odborníků vidí jeho budoucnost), působí sebejistě a odvede výbornou práci. To je dané zejména jeho taktickou a poziční vyspělostí, na jeho věk nevídanou.
Jediným nedostatkem se zdá být rychlost, zejména zrychlení při přechodu jeden na jednoho, což nejspíše vylučuje jeho kariéru na ofenzivních postech. Z hráčů, jejichž jména zde byla zmíněna, je to však právě Saúl, kdo je nejvíce připraven na přechod do seniorského fotbalu. Kouč Simeone s ním počítá, což naznačil pozvánkou do přípravy i na jihoamerické turné – dočká se Saúl větší porce minut již letos?

Borja Martínez
Benjamínek našeho výběru, šestnáctiletý Borja, na sebe upozornil zejména na uplynulém klubovém mistrovství světa do 17 let, kde pomohl Atléticu k trofeji pro vítěze a sám získal cenu pro nejužitečnějšího hráče turnaje. Vytáhlý střední záložník po celou dobu turnaje umě dirigoval a řídil hru svého týmu a tak jako předchozí čtyřka, i on vyniká na svůj věk neskutečnou taktickou a mentální vyspělostí.
Pravidelně figuruje ve výběrech Španělska do 16 i 17 let, příští rok si s největší pravděpodobností vyzkouší i dres La Rojy o kategorii nebo dvě výše. Nadcházející sezonu bude hrát za Juvenil, ale nikoho by asi nepřekvapilo, kdyby po vzoru Ólivera následně přeskočil Atlético C a posunul se rovnou do béčka.