Atlético Madrid CZ/SK

Óliver Torres: oběť syndromu Atlético?…aneb cesta do hlubin Atletovy duše

06/10/2012 06:30 // Sebyk // 512 zobrazení

V Canteře Atlética v tuto chvíli dospívá generace hráčů, kterou mu může závidět polovina Evropy. Je více než pravděpodobné, že o jménech jako Saúl Ñíguez, Borja Martínez nebo Thomas toho v budoucnu ještě hodně uslyšíme, nejzářivěji však v posledních měsících vyletěla kometa Ólivera Torrese – aby následně dopadla opět tvrdě na zem. Ještě na konci srpna volala spousta fanoušků po jeho zařazení do základní sestavy, před dvěma týdny se však mladinký playmaker nevešel ani lavičku rezervního týmu. Co se tedy vlastně v posledních týdnech a měsících událo?

Minulá sezona byla pro Ólivera jako vystřižená z toho nejsladšího snu. Juvenil Atlética dovedl k suverénnímu ligovému prvenství, přičemž získal trofej pro nejlepšího hráče ligy, objevil se ve španělské osmnáctce, kde na Copa Atlántico získal opět cenu pro nejlepšího hráče, i v devatenáctce, v jejímž dresu zazářil na nedávném mistrovství Evropy a dopomohl jí ke zlatým medailím. V sedmnácti letech přitom na hřišti čelil i hráčům o dva, tři roky starším. V létě jej pak lanařily velkokluby typu Chelsea nebo Manchesteru United, které mu nabízely trojnásobný plat, Óli však ukázal, že má červenobílé srdce, a rozhodl se zůstat.

Již v minulém ročníku se Óliver dočkal premiérové nominace do prvního týmu, s áčkem posléze posléze absolvoval i kompletní letní přípravu, v níž uchvátil fanoušky i odborníky. Tak kde se stala chyba? Teprve sedmnáctiletý mladík se bohužel následně rázem ocitl ve středu pozornosti médií, kde, co se počtu článků týče, v jednu chvíli zastínil dokonce i největší osobnosti týmu Radamela Falcaa a Diega Simeoneho. Nadšení fanoušků Atlética zápas od zápasu rostlo, Colchoneros našli svého nového Diega a senzacechtiví novináři, kteří si příběh vycházející hvězdičky nemohli nechat ujít, vzniklou atmosféru ještě přiživovali.

Ne všichni fanoušci Atlética však měli z daného průběhu radost. Vždyť vzniklý tlak a očekávání by s mohly Ólimu hrubě uškodit, zbrzdit jeho fotbalový vývoj či v krajním případě dokonce zničit největší talent, který Atlético ve svých řadách v tuto chvíli má. Byla to velmi nebezpečná hra s ohněm. Objevovaly se dokonce hlasy, že mediální humbuk kolem Ólivera zajistilo a zaplatilo vedení klubu, aby své fanoušky odvedlo od myšlenek na odchozí hvězdu Diega Ribase, jehož návrat byl od začátku léta zhola nemožný. Hlavním otazníkem však zůstávalo, jak si s danou situací poradí sám hráč, který se v podstatě přes noc stal z neznámého mladíka tváří titulních stránek.

Stovky a tisíce očí vytvořily na mladého nezkušeného hráče zbytečný tlak, což zkrátka nemohlo skončit dobře. „Vypořádat se s náhlou slávou mi pomáhá rodina a mí nejbližší kamarádi,“ říkal tehdy vyplašený mladík, kterému pozornost médií zrovna dobře nedělala. Na nic takového však fanoušci, natož média vůbec nehleděli. Zatímco široká červenobílá veřejnost volala po zařazení mladého tvůrce hry do základní sestavy, média nechutným způsobem rozmázla Óliverovu návštěvu oficální prodejny Realu Madrid, kde si měl údajně kupovat pár tenisek. Co na tom, že dané místo je zároveň největším obchodem značky Adidas v celém Madridu? Média i fanoušci měli svou kauzu, kterou musel urovnávat dokonce i trenér Simeone.

Když už jsme u osoby argentinského kouče, ani Cholo podle mého názoru nezvládl svou roli zcela dokonale. Snažil se sice uklidňovat nadšení fanoušků Atlética, jenže to je jako snažit se zastavit rozjetý vlak, nebo ještě lépe snažit se vlastním tělem zastavit vlnu tsunami. Samotnému Óliverovi, který v té době potřeboval nutně oporu někoho zkušeného, však Simeone příliš pomoci neposkytl. Nad celou kauzou si slovy „mediální pozornost mu pomůže vyspět“ po pilátsku umyl ruce. Nešťastné bylo i jeho rozhodnutí dopřát Óliverovi hned v prvním ligovém kole na hřišti Levante debut. V tu chvíli se pozornost kolem „nového Diega“ vystupňovala na maximum.

Vzniklý tlak na svou osobu Óliver nezvládl. Ač si při debutu nevedl na hřišti špatně – a na sedmnáctiletého kluka, který v ostrém zápase v životě nenastoupil proti hráčům starším 19 let, vlastně skvěle -, žádný zázrak, který spousta fanoušků Atlética od nebohého kluka očekávala, se na hřišti nestal. Po zápase sám říkal: „Byl jsem hodně nervózní. Příště to bude lepší.“ Jako by chtěl Simeone svým tahem fanouškům ukázat, že Óliver ještě zcela připravený na vstup do světa fotbalu dospělých není. Pokud to tak však Cholo opravdu mínil, nemohl si vybrat horší způsob. Nadšení kolem osoby Ólivera Torres sice postupně upadlo, nejhorší následky však měla celá situace samozřejmě na samotného hráče.

Tady se dostáváme k jádru celého článku. Myslím, že většina z nás se shodne, že jednou z nejkrásnějších věcí na fanoušcích Atlética je jejich vášeň. Se svým klubem dokáží doopravdy žít, povzbuzovat jej za jakýchkoliv okolností a láska a zapálení ke klubu z nich zkrátka jen čiší. Stejná vášeň má však i za následek něco, co bych nazval „syndrom Atlético“. Příznivci Rojiblancos se totiž velmi snadno pro něco nadchnou – a to občas až příliš mnoho. Dejme si příklad: série pěti povedených zápasů vede k řečem o tom, kterak bude letos Atlético prohánět Barcu a Real. Všeho se okamžitě chytnou média, která spolu s očekáváním fanoušků vyvinou obrovský tlak, který hráči Rojiblancos nezvládnou a situace se zcela otočí. Léta pořád ten samý scénář.

Je až paradoxní, že svou láskou a vášní vlastně fanoušci Atlética mohou svému vlastnímu klubu občas škodit. V klíčový moment zkrátka nedokáží zkrotit své nadšení. Rojiblancos byli vždy pověstní nenaplněnými očekáváními a formou jako na houpačce – jednou v zápase z říše snů porazí Barcelonu, za pár týdnů však po tragickém výkonu doma prohrají s týmem bojujícím o udržení v soutěži. Není však právě tohle částečně vina jeho fanoušků a jejich očekávání? Atleti se zkrátka velmi snadno (a rádi) nechají unést, čehož jsou si dobře vědoma i média, která dokáží celé situace snadno využít. Výsledek je pokaždé stejný – pád hráčů Rojiblancos. Důvod? Syndrom Atlético. Snad všichni trenéři Atlética za posledních dvacet let by mohli vyprávět.

Na závěr se vraťme zpět k Óliverovi. Celý zmíněný mediální „hype“ mu rozhodně neprospěl. Ve svých sedmnácti letech si musel Óli projít něčím, co zamává i s hráči o deset let staršími. Není divu, že to na něm zanechalo nepříjemné stopy. Můžeme jen doufat, že to nijak drasticky neovlivní jeho fotbalový vývoj. V nominaci prvního týmu se mladinký záložník ostatně od prvního kola již ani jednou neobjevil a výkonnostně se mu vůbec nedařilo ani v béčku. Jeho kouzlo jako by bylo totam. Pak Óliver navíc vypadl z tréninku, protože musel dohnat školní povinnosti, které zmeškal během nabitého léta. Něco, s čím se asi většina fotbalistů potýkat nemusí.

Před dvěma týdny pak klesl Óliver z titulních stránek novin na naprosté dno. Nezahrál si již ani v rezervním týmu Atlética. Na poslední chvíli byl totiž vyškrtnut ze soupisky pro miniderby proti Realu Madrid C a utkání sledoval jsen z ochozů. „Óliver není fyzicky ani mentálně připraven,“ odůvodňoval kouč Santaelena své překvapivé rozhodnutí. Celý příběh má však pozitivní konec. V posledním zápase béčka se Óliver podíval na hřiště jako střídající hráč a parádní brankou a asistencí navrch rozhodl o výhře 3:1. Jeho kouzlo bylo najednou zase zpátky. Věřme, že tímto výkonem se Óliver odrazí zpět k cestě vzhůru a že „syndrom Atlético“ si za svou oběť největší talent v celé Canteře Rojiblancos nevybere.

Komentáře (4)
  1. vynikajúci článok *POCTA* podľa mňa Oli z toho všetkého vyjde ako víťaz a urobí ešte veľké veci O:-)

  2. Možná lepší když si prožil tuhle epizodku a ještě chvíli si na šanci počká a zesílí, než aby mu s těma jeho párátkama někdo zlomil nohu… Super článek ale *OK*

  3. Však on ještě půjde nahoru, teďka Atlético znovu vyhrálo 3:1 a Oli opět patřil k těm nejlepším hráčům. Hrál trochu zataženěji, diktoval tempo, kontroloval hru, rozděloval jednu přihrávku za druhou, moc se mi líbil. Na první tým ale ještě určitě není připravený jak psychicky, tak ani fyzicky – vždyť on je snad postavou drobnější než Messi, měl by si občas zajít do posilky *CINKA* :D


Komentáře

No trackbacks yet.