Atlético Madrid CZ/SK

Ohlédnutí za sezónou: Rozpačitý konec

12/07/2011 02:18 // Andres // 267 zobrazení

Pokračujeme v našem ohlédnutí za sezónou 2010/11. Tentokrát si zrekapitulujeme druhou polovinu sezóny, kdy Atlético už bylo vyřazeno ze všech pohárů.

Atlético mělo ke konci ledna a v únoru velmi těžký los a po špatně rozjetém roce 2011 se nedalo dokupy. Po zápasech se Sportingem (1:0), Athleticem (0:1), Barcelonou (3:0) a Valencií (1:2) měli Los Colchoneros na kontě 4 prohry v řadě a situace začínala být kritická. Tým, který byl v téměř stejné podobě nedávno účastníkem tří finále, nyní podával velmi špatné výkony a vyhlídka na příštích 6 zápasů, kdy Atlético muselo čelit ještě SevilleVillarrealu Realu Madrid nebyla vůbec růžová. Atlético, které bylo před sezónou tipováno na černého koně soutěže, tak spadlo v tabulce na jedenácté místo a místo prohánění Realu a Barcelony mělo potíže dostat se na místa zaručující Evropskou ligu.

Židle pod Quiquem Sanchézem Floresem se začala otřásat a šuškalo se, že pokud nevyhraje příští utkání v Zaragoze, tak bude vyhozen.Atléticu se tak začínalo hodit, že se už neúčastní žádných pohárů, aby se mohlo plně zkoncentrovat na bitvu o Evropskou ligu. Klub z Madridu do utkání v Zaragoze plný odhodlání. V prvním poločase dominovali, ale v koncovce se nedařilo. Až v druhé půli utkání otevřel skóre vítězným gólem Agüero a Atlético po dlouhé době slavilo 3 body. Právě argentinský útočník se stal mezitím druhým asistentem kapitána, což při preferování Filipe Luíse na levém beku a nepřílišném stavění Forlána znamenalo, že Agüero i tak užil kapitánské pásky do sytosti.

Následující utkání skočily remízami 2:2 proti Seville a 1:1 s Getafe a další týden měl tým čelit na stadionu Vicente Calderóna žluté ponorce z Villarrealu. Ta se tou dobou vyhřívala na čtvrtém místě, po které Los Colchoneros tak toužili. Zároveň se však potýkala se špatnou formou, čehož chtělo Atlético využít a třeba ještě zkusit zaútočit na Ligu mistrů. Nelehký zápas nakonec zvládlo na výbornou a po trefách ReyeseAgüera a dokonce i Forlána zaslouženě vyhrálo 3:1.

Jenže hned v dalším zápase Atlético Madrid opět potvrdilo svou nevyrovnanou formu, když i přesto, že v utkání proti domácí Almeríi dvakrát vedlo, nakonec náskok nedrželo a domů jelo s jedním bodem za remízu 2:2. Další týden měl Atlético navštívit sousedský rival Real Madrid. Jednalo se už o čtvrté Derbi Madrileño této sezóny. Los Colchoneros prohráli posledních 20 střetnutí s královským klubem, takže nikdo nemohl očekávat výhru, ale naděje umírá poslední. Překvapení se však opět nekonalo, po prohře 2:1 ale měla opět přijít dlouho vyhlížená lehčí část losu.

Po výhrách 3:2 v Pamploně a 3:0 proti Realu Sociedad byly příčky zaručující evropské poháry opět nadosah. Už delší dobu bylo jasné, že sedmá příčka, kterouLos Colchoneros momentálně obývali, bude díky složení finálové dvojice Copa del Rey (Barcelona – Real) stačit k zajištění účasti ve 3. kvalifikačním kole Evropské ligy, ale Atlético chtělo výš, aby se nepříjemně brzkému startu další sezóny vyhnulo.

Následovalo veledůležité utkání s úhlavním rivalem o poháry, Espanyolem, který byl jen o bod na osmém místě. Tragické formy Pericos (1-2-7) měli Atléti v plánu využít a odtrhnout se od zbytku tabulky pod nepohárovými místy. Los Rojiblancos však zaváhali a přesto, že zase dvakrát vedli, se mužem utkání stal uzdravivší se Osvaldo, který dvěma brankami zajistil klubu z Barcelony cenný bod.

Po tomto střetnutí Atlético opět najelo na vítěznou vlnu a na ní přejelo jak La Coruñu (1:0), tak Levante (4:1). Madridský klub se tak nyní měl pro ně velmi výjimečnou sérii jedenácti zápasů pouze s jednou prohrou a čtyři utkání před koncem ztrácel na bez formy hrající Villarreal na čtvrtém místě 8 bodů. Fanoušci se tak jen mohli ptát: „Kde bychom byli, kdyby nebylo trapných proher s LevanteHérculesem nebo Sportingem v zimě?“

Někteří věrní stále doufali v Ligu mistrů, ale museli doufat, že Atlético vyhraje všechny zbylé utkání a Villarreal kromě utkání s Realem ztratí body ještě někde. To se nejevilo při formě žluté ponorky a Atlética jako úplně nemožné, madridský klub čekali totiž průměrní soupeři, které by mělo normálně přehrávat. Stadion Vicente Calderóna měla navštívit Málaga, poté mělo Atlético odcestovat do Santanderu, předposledním zápasem bylo domácí utkání se sestupujícím Hérculesem a sezónu mělo uzavřít střetnutí na Mallorce. Naděje však umřela hned v nadcházejícím utkání, kdy uragán, který dorazil z Málagy, smetl bídně hrající Los Colchoneros 3:0. Aby toho nebylo málo, nezvládlo Atlético ani zápas s Racingem, kterému podlehlo 2:1. Typické Atlético Madrid – zrovna když to jde a začne o něco jít, tak dojde dech.

Následovnou domácí výhrou 2:1 proti Hérculesu si Los Rojiblancos zajistili pro příští sezónu start v Evropské lize a celý ročník 2010/11 uzavřela přestřelka na Mallorce, kdy Kun Agüero svým prvním a dost možná i posledním hattrickem za Atlético zajistil výhru 4:3. Los Colchoneros vítězstvím v tomto střetnutí doufalo v páté místo, které by zajišťovalo postup přímo do prvního kola Evropské ligy, ale zvítězili i jejich soupeři, takže Atlético Madrid zakončilo sezónu na sedmém místě a musí se do skupin Evropské ligy proplést přes třetí kvalifikační a první vyřazovací kolo. Smutné je však to, že Villarreal získal v posledních čtyřech zápasech jen jeden bod, takže kdyby Atlético zvládlo lehký závěr sezóny bez chybičky, mohlo se účastnit příští rok Ligy Mistrů. Ale na kdyby se nehraje…

Komentáře (0)

Žádné komentáře.


Komentáře

No trackbacks yet.