Atlético Madrid CZ/SK

Kterak profesor dostal tvrdou lekci aneb ohlédnutí za Manzanem

28/12/2011 16:09 // Sebyk // 833 zobrazení

Včera byl oficiálně představen nový hlavní kouč Atlética Diego Simeone, který ve funkci nahradil Gregoria Manzana. Španělský stratég se v křesle lodivoda Rojiblancos příliš dlouho neohřál, doplatil zejména na mizerné výkony na hřištích soupeřů a neskutečný herní výpadek v závěru podzimu. Na vlastní kůži se tak přesvědčil o pravdivosti úsloví „do jedné řeky dvakrát nevstoupíš“, za svou chybu však El Profesor dostal možná až příliš tvrdou lekci. V tomto článku se společně ohlédneme za Manzanovým angažmá, připomeneme si klíčové momenty a pokusíme se rozebrat některé možné příčiny jeho neúspěchu.

Když v létě Atlético rozjíždělo nový projekt, obsazení klíčových pozic ve vedení týmu se potýkalo s určitými problémy. Jednání s Joaquínem Caparrósem a Luisem Enriquem se příliš dlouho táhla, a tak zatímco dva se prali, smál se třetí – novým hlavním koučem Rojiblancos byl nakonec jmenován Gregorio Manzano. Známý taktik s charakteristickou přezdívkou El Profesor se stal tím, kdo měl Atléticu navrátit ztracenou hrdost a dostat Colchoneros zpět do Ligy Mistrů.

Nečekala ho však vůbec jednoduchá úloha – v létě klub ztratil tři největší hvězdy Sergia Agüera, Davida De Geu a nakonec i Diega Forlána, pakoval se i defenzivní pilíř let minulých Tomáš Ujfaluši, většina utržených peněz však údajně musela putovat na zaplacení dluhů Atlética. Manzano se od počátku od přestupových ság kolem potenciálních náhrad distancoval a soustředil se na práci s týmem, odchozí hvězdy pro něj pak byly zkrátka ztraceny. El Profesor totiž vsadil na něco jiného – týmového ducha.

V přípravě a trénincích vypadali Atléti spokojeně, na twitteru se objevovaly fotografie, na kterých seděli u stolu hráči bok po boku s trenéry a smáli se, z týmu vyzařovalo něco, co mu několik let chybělo – mentální pohoda a týmový duch. Manzano pak působil jako jakási otcovská figurka, která svým svěřencům po tréninku dovolila uvolnit se a zasmát se nad sklenicí piva. Stejný obraz se objevoval i v médiích a vypadalo to, že v Atléticu konečně jednou všichni potáhnou za stejný provaz. Nepřítomnost větších hvězd, které by na sebe strhávaly pozornost, se najednou stala pozitivem.

Sezonu muselo Atlético kvůli předkolům Evropské ligy zahájit dříve než ostatní a v úvodních utkáních si tým nevedl vůbec špatně. Manzano se svým svěřencům snažil vnutit kombinační fotbal s držením míče a vysokým presinkem v případě jeho ztráty. Hra sice měla své mouchy, ale tým stál na počátku nového projektu a nebylo to nic, co by se nedalo vychytat. Tento fotbal nakonec přinášel i své výsledky, přes počáteční pochyby vstupovalo Atlético do nové sezony s optimismem (jako ostatně skoro vždy).

V závěru přestupového období navíc dorazily i tolik očekávané hvězdy – po příchodech Ardy Turana, Diega Ribase a Radamela Falcaa zavládlo v táboře Atlética doslova nadšení. Manzano dostal hráče, které potřeboval. Je však potřeba si uvědomit, že nedostal žádný čas na to zapracovat je do týmu, první z nich byl navíc zraněný, druhý půl roku bez fotbalu a třetí měl problémy s registrací. Očekávání však přesto byla veliká.

Nadšení Atlétů neopadlo ani po vstupu do nového ročníku Primery, který přinesl domácí remízu s Osasunou (0:0) a těsnou prohru ve Valencii (0:1). Rojiblancos totiž předváděli pohledný a kvalitní fotbal a bylo jen otázkou času, kdy přijdou i branky a výsledky. Stalo se tak v podstatě záhy – tři skvělé výkony a výhry proti Sportingu, Celticu a Racingu dostaly Atlético na koně. Fanoušci jásali, v médiích se objevovaly zprávy o návratu Atlética na scénu španělského fotbalu, „ten druhý“ klub z hlavního města byl rázem pasován na černého koně soutěže.

Gregorio Manzano však zůstával klidný a obezřetný, naopak se snažil emoce klidnit. Varoval, že tým musí zůstat nohama na zemi a nadále se soustředit a tvrdě pracovat, ze zmíněné medializace příliš nadšený nebyl. Brzy se ukázalo, že měl pravdu – hned příští zápas proti Barceloně (0:5) přinesl vystřízlivění, následující šestizápasová série bez výhry pak tvrdý návrat do reality. Tatam byla dobrá nálada v týmu, nadšení fanoušků opadlo, v médiích se najednou psalo o ofenzivní impotenci Atlética a neschopnosti zvítězit na hřišti soupeře. Na nastalé situaci bezpochyby nesla svůj díl viny právě média – jak i sám Manzano poznamenal -, která vyvolala u hráčů bohorovné sklony.

Aby toho nebylo málo, při zápase v Bilbau neunesl své střídání z formy hrající Reyes, který si na lavičce na adresu hlavního kouče pořádně ulevil. Ke vší smůle vše zaregistrovala média a celou kauzu rozmázla. Mezi Manzanem a La Perlou vypukla studená válka, Reyesův incident zjevně rozdělil i kabinu. Dřívější opora se začala objevovat mimo nominace k zápasům, případně pouze vysedávat na lavičce. Během jediného měsíce se situace v Atléticu otočila o 180 stupňů.

Manzano troubil na poplach, uspořádal sezení pro posílení morálky v kabině a ta – zdálo se – přinesla své ovoce. Domácí výhru nad Zaragozou následoval nejlepší podzimní výkon Atlética a výhra 3:0 proti italskému Udine. Další zápas proti Getafe pak Atléticu doslova na zlatém podnosu nabídl další ozdravnou injekci – Falcao vstřelil z penalty první venkovní ligový gól Rojiblancos, soupeř navíc dohrával o deseti. Hráčům Atlética hrálo vše do karet, přesto nadějně rozjetý zápas proti outsiderovi nepochopitelně a ostudně ztratili.

To už byla situace v Atléticu více než alarmující. Hráči i kouč byli v médiích i mezi fanoušky tvrdě kritizováni, začaly se ozývat hlasy volající po profesorově hlavě. Gregorio Manzano se snažil nadále působit jako silný vůdce za jednotnou kabinou, její plnou podporu však v té době již zřejmě neměl. Čtyřicetimilionový Falcao byl zastíněn pracovitým Adriánem, hráči jako Mario, Gabi nebo Godín byli jen stíny těch fotbalistů ze začátku sezony. Je pravda, že Goyo ze svých svěřenců nedokázal dostat to nejlepší, v několika případech to však vypadalo, jako by hráči přes noc zapomněli hrát fotbal.

Taktickými pokyny a patřičnou motivací můžete ovlivnit výkony hráčů, ale když tahouni týmu najednou nejsou schopni přesné přihrávky, centru nebo obranného zákroku, nepomůže vám nic. Je pravda, že hráči až do samotného Manzanova konce prohlašovali, že hlavní chyba je na jejich straně a trenér je v tom všem v podstatě nevinně, pohoda a jednota však v kabině Atlética určitě nevládly a těžko říct, jestli Manzano mohl počítat s podporou všech svých svěřenců.

Goyo nemohl příliš počítat ani se zastáním ze strany vedení klubu, které v kritické chvíli klasicky schovalo hlavu do písku. Klub se chtěl Manzana v danou chvíli již údajně zbavit, nehodlal mu však vyplatit vysoké odstupné, na které zkrátka nebyly prostředky. Vedení doufalo, že Manzano sám brzy podlehne tlaku a rezignuje, čímž nárok na finanční kompenzaci ztratí. El Profesor ale chtěl pokračovat v načaté bitvě, na frontě však již stál zcela osamocený a opuštěný.

Následný slušný výkon v zápase proti Realu, první venkovní výhra sezony proti Celticu a domácí vítězství nad Rayem sice hlasité volání po profesorově hlavě mírně ztišily, následný šok proti Albacete a ostuda proti Espanyolu však zpečetily Manzanův osud. Jeho odvolání doslova viselo ve vzduchu, snad i on sám si musel uvědomovat, že jeho pozice není udržitelná. Od vedení nakonec Goyo dostal poslední šanci – tři domácí zápasy na závěr sezony však už byly podle mnohých pouhá formalita a určitá forma Manzanova rozloučení. Klub prý nechtěl měnit kouče týden před koncem vánoční přestávky.

První zápas proti Rennes provázel tvrdý bojkot ze strany fanoušků, ti se nakonec shromáždili za střídačkou a z několika metrů tvrdě nutili Manzana odstoupit. Ten se však na pokraji všech sil stále držel. Po domácí prohře s Betisem však bylo definitivně hotovo. Do médií dokonce v té době uniklo i jméno budoucího Manzanova nástupce, kterým se měl stát – a nakonec i stal – Diego Simeone. Samotný El Profesor tou dobou již připomínal spíše chodící mrtvolu, na tiskové konferenci vypadal, že se každou chvílí zhroutí. Bílý jako stěna těžko nacházel slova, slabým hlasem ze sebe soukal další a další omluvu fanouškům.

Jeho poslední utkání proti Albacete už pak bylo jen posledním hřebíčkem do jeho rakve. Naprosto zdrcený a zlomený muž naposledy předstoupil před novináře, pomalu každou jeho odpověď předcházelo hrobové ticho. Nebylo snad ani možné necítit nad ním lítost. Na závěr Goyo všem popřál veselé Vánoce – on sám k nim pod stromeček dostal vyhazov. Zcela jistě zasloužený – jak se ukázalo, tak Manzano zkrátka není trenérem pro Atlético.

Nasnadě je však otázka, který trenér by pod stávajícím vedením plným pokrytců a mafiánů, kteří v kritických situacích opakovaně selhávají a Atlético pouze využívají ke svým vlastním účelům, uspěl. Když klub není schopen podpořit kritizovaného kouče ani své vlastní hráče a údajně jim ani nedokáže zaručit pravidelnou a včasnou výplatu, pracuje se těžko. Teď nezbývá než zapomenout na další nepovedený podzim, i ten však přinesl svá pozitiva, na kterých se dá v budoucnu stavět.

El Profesor, který přišel do Atlética vyučovat fotbal, dostal možná až nezaslouženě tvrdou lekci, pravděpodobně tu nejtvrdší ve svém životě. Doufejme, že jeho nástupce El Cholo že bude mít dostatek sil a energie poradit si se zapeklitou situací v Atléticu a uspěje tam, kde mnozí před ním selhali. Nečeká jej nic lehkého.

Komentáře (15)
  1. Pekný článok. Súper. :-) *THUMBS UP*

  2. Simeone to bude mat kazdopadne velmi tazke a ja osobne nemam velke nadeje , pretoze za poslednych 6-7 rokov sa v Atleticu vystriedalo obrovske mnozstvo vseljakych trenerov a problemy su v podstate stale take iste. Problemy zdaleka nie su v trenerovi. Ale mozno sa zadari a aspon na poharove priecky by sa to pod Simeonem mohlo podarit. Samozrejme, ze muzstvo papierove predpoklady k tomu ma.
    Co sa tyka Manzana, angazman mu vobec nevysiel, aj ked mu nemozno upriet velku snahu nieco dosiahnut. Na vykony mali velky vplyv viacere faktory, ktore on proste nezvladol… A takisto musim povedat super clanok, vdaka :-)

  3. Super shrnutí…je fakt k neuvěření, když si vezmu, jak jsme si na začátku sezóny pochvalovali, že ta hra má systém, hráči si nabíhají kam mají, pevná obrana, střed zálohy konečně funguje…a najednou nic. Jako Manzana je mi fakt líto, protože za tohle snad ani nemůže on, protože on ten tým v létě celkem připravil. Paradoxně asi selhal jako taktik a psycholog, což měly být jeho největší domény..

    • presne – ten tym na prvni pohled skvele fungoval, pak prisla barcelona, bumprask a najednou v podstate konec. nepochopitelny…
      taky je mi manzana fakt lito, takovejhle konec si nezaslouzil. byla tam spousta faktoru, ktery asi nemohl ovlivnit. zvlast kdyz ho pak clovek videl na konci, jak ho fanousci zenou z calderonu, jak tam fakt stal sam, zlomenej, znicenej…tenhle pulrok mu musel vzit tak pet let zivota. ale asi mel fakt rezignovat, dokud si mohl zachovat cest
      taky si myslim, ze selhal hlavne jako psycholog a motivator, byla potreba ty fracky poradne servat, prohnat, dat jim pohul, jenze to on proste nedokazal. podle me taky naprosto selhal lopez jako kapitan a dalsi „lidri“ tymu. pak se to uz vsechno zacalo hroutit jak domecek z karet, pro to co nekteri hraci na konci predvadeli snad ani neexistuji slova. v atleticu ted nefunguje snad fakt vubec nic…

      • Niečo zhnité je v klube madridskom. Zhora dole sme prehnití a zmena trénera nepomôže. Ak hráči naozaj nedostávajú výplaty načas a nikto sa o nich nestará (ako to naznačil Elias), tak zmena trénera neovplyvní nič, pretože za klub, ktorý pokrytecky ukazuje aký je úžasný a v podstate nefunkčný, by som nekopol ani ja. Mať červenobiele srdce je jedna vec, ale živiť famíliu, ktorá tie červenobiele srdcia iba zneužíva je vec druhá. Gilovci sú odjakživa zlí majitelia. Ale to, čo predviedli za posledných 5-6 rokov nemá konkurenciu. Budem sa diviť, ak neskrachujeme pri ďalšej hospodárskej kríze, ktorá potopí Španielsko.

        • No jedno změna trenéra určitě změní – pro Gily je Simeone mnohem lepším živým štítem než Manzano, protože fanoušci ho milujou…Takže se tím myslim ted mnohem líp obrnili proti nějaké kritice, aby mohli nerušeně pokračovat v ničení klubu

  4. podle me by mel simeone hlavne zmenit rozestaveni na dva utocniky,nebal bych se ani 4-4-2 jelikoz falcao tu podporu proste potrebuje,videl bych sestavu pak takle Asenjo,Silvio(nez bude zdravej miranda) godin,dominguez,filipe – Turan,Koke,Diego,Reyes – Adrian,Falcao.

    • to by byl strasnej pruchodak, navic simeone prej hraje na jeden hrot, takze nevim, jestli se 4-4-2 dockame. videl bych to spis takhle:
      courtois/asenjo – silvio, miranda, domi, filipe – gabi, mario – arda, diego, adrian/salvio – falcao
      stred zalohy bych si ale mnohem radsi pral koke-assuncao, s reyesem nevim, jestli pocitat…

      • gabi uz nesmi hrat je hodne spatnej…to assuncao je lepsi,stred bych stavel diega a assuncao dm nebo kokeho proti slabsim souperum to uz je jedno,ale proste rozestaveni jaky je nastaveny uz od zacatku si myslim ze nesedi,3 hraci ve stredu (pro priklad gabi mario a nad nema diego ) to je proste moc..to typologicky rozlozeni jak psals ze arda, diego, adrian/salvio – falcao tak na hristi stejne nevypada,vetsinou je to tak jak sem psal ja ze 3 hraci ve stredu a diego trochu nad nema,opravdu si myslim nezavisle na reyesovi ze styl 4-4-2 je pro atletico lepsi,ostatne za forlana a aguera se tak hralo,vetsinou.

        • gabi neni spatnej, akorat spatne posledni dobou hraje :D skvele kope standardky, uz treba kvuli tomu je na hristi uzitecnej. nez je zacal kopat diego, davali jsme z nich plno golu. treba gabiho simeone probudi…
          nejsme real, abychom si mohli dovolit hrat se stredem koke-diego. podivej se jak to vypadalo i ve slozeni gabi-mario a to jsou oba dozadu dvakrat silnejsi nez diego a koke…
          tak ono by to mohlo vypadat spis tak, ze arda bude hrat levyho inside hrace (skvele si sedi s filipem – kdyz hraje arda, tak je filipe o uroven jinde), diego volnej tvurce a adrian/salvio v podstate kridelni utocnik, podporujici falcaa ve stredu.
          jenze to bylo za casu, kdy atletico melo prave kuna a forlana :D ve 4-4-2 neni misto pro diega, coz je podle me nejvetsi negativum. na 4-2-3-1 mame idealni hrace, akorat je potreba to poskladat nejak tak, aby to fungovalo. simeone s tim vyhral dva tituly, tak snad to zvladne…

          • ve 4-4-2 misto pro diega podle me je,muze hrat misto gabiho s assuncaem nebo mariem,diego dle me sice uz davno neni to co byval,porad je to ale s prehledem nejlepsi stredovej hrac atletica,o tom zadna..btw fakt si myslis ze reyes pujde? simeone kdesi rikal ze z neho ma dobrej pocit :D

            • jeho misto je ale za utocnika, ne ve stredu hriste…
              za chvili asi vyjde clanek, kde o tom bude vic O:-) reyes ma prej ustni dohodu se sevillou, ale nevi se. bude zaviset asi na simeonem. rozhodne se v podstate dneska, zejtra se bude vedet vic…

              • ve werderu v nejlepsich letech hraval ve stredu spis,ikdyz samozrejme hra se kolem neho tocila byl to jeden z nejlepsich hracu bl takze si v podstate hral kde chtel..reyes by mel zustat,jinak jestli se simeonemu nebude darit,bude dostavat sodu od fanousku stejne jako manzano podle me..kdyz si sem chce dotahnou sosu z metalistu,podle me naprosto nepotrebnyho hrace atd..


Komentáře

No trackbacks yet.