Atlético Madrid CZ/SK

Hráči Atlética na MS: Po základních skupinách

27/06/2014 00:33 // Atletico de Madrid // 659 zobrazení
Villa prožíval konec reprezentační kariéry emotivně.

Villa prožíval konec reprezentační kariéry emotivně.

Výkopem zápasu Brazílie – Chorvatsko započalo 13. června dvacáté Mistrovství světa ve fotbale. Hned o den později se do hry dostal první hráč Atlética Madrid. V průběhu základních skupin šampionátu se jich postupně představilo hned devět, což je nejvíce na jakémkoliv mezinárodním turnaji v historii. Někteří z nich byli před turnajem pasováni do role tahounů svých týmů, od jiných se toho moc nečekalo. Kdo se s turnajem rozloučil a kdo se naopak podívá do vyřazovacích bojů? Pojďme se podívat, jak si Atléti vedli v první části největšího fotbalového turnaje planety.

Španělsko
Do kádru La Rojy se probojovali čtyři hráči Atlética. David Villa sice počátkem června uzavřel smlouvu s New York City, nicméně celou uplynulou sezonu odehrál v červenobílém dresu a nominován byl ještě před podpisem. Tito čtyři zástupci jsou vyrovnáním rekordního počtu Atlétů v jednom národním týmu, když se Španělskem odjel stejný počet na Mistrovství světa 1962 a 1966 a stejně tak na Mistrovství Evropy 1964 a 1996. Nominace Davida Villy byla kvůli oslabené gólové produkci  možná překvapením, od Diega Costy se však jakožto od nejlepšího španělského kanonýra současnosti čekaly velké věci. Koke se pak podíval na svůj první seniorský turnaj, zatímco Juanfran prožil již svůj třetí (a všechny v barvách Atlética, čímž společně s Godínem vyrovnali klubový rekord).

V prvním zápase základní skupiny B čelilo Španělsko Nizozemsku a nebyla to vůbec povedená premiéra na turnaji, když mistři světa prohráli děsivým výsledkem 1:5. Na hřiště se v průběhu zápasu podíval pouze jediný zástupce Atlética. Diego Costa nastoupil v základu a odehrál prvních 62 minut zápasu. V onom čase stráveném na hřišti se dokázal objevit v několika zajímavých šancích, ale rozvlnit síť soupeřovy brány se mu nepodařilo. Jeho jediným zajímavým momentem tak byla simulace v souboji se Stefanem de Vrijem, po které rozhodčí nařídil pokutový kop, ze kterého Xabi Alonso vstřelil jediný španělský gól. Ve zbytku zápasu však  Costa vidět nebyl, a proto byl vystřídán Fernandem Torresem.

Po drtivé prohře provedl Vicente del Bosque několik změn základní sestavě, hráče španělského mistra ovšem jako by ignoroval. Tedy kromě Diega Costy, který se proti Chile v základu objevil znovu. Španělé se očividně snažili pozměnit svůj herní styl, dopředu chodilo více rychlých přihrávek a nastoupil i přímočarý křídelník Pedro Rodríguez. Na výsledku ani efektivitě předvedené hry se to však moc neprojevilo, když Španělé v první půli dvakrát inkasovali. Sám Costa se v prvním poločase objevil asi v největší šanci svého týmu, z malého vápna ovšem odkrytou branku minul. Ve druhé půli se na hřiště konečně dostal Koke, který byl okamžitým oživením a v prvních dvaceti minutách po příchodu na hřiště působil jako zjevení. Svým aktivním herním projevem a rychlými přihrávkami dokázal vytvořit několik zajímavých situací, vybojoval několik míčů a celkově působil jako živá voda do matné španělské zálohy. Španělský tlak sílil a Diego Costa dokonce parádními nůžkami vyzval ke skórování Sergia Busquetse, který ovšem z malého vápna trestuhodně minul prázdnou bránu. Poté se Chile vrátilo zpět do hry, tlak Španělska zase polevil a po zbytek zápasu se již nic významného nestalo. Costa pak byl v 64. minutě opět vystřídán za Fernanda Torrese a výkon Kokeho vymizel v šedivém španělském průměru. Konečné skóre tedy znělo 2:0 pro Chile.

Krásné nůžky Diega Costy.

Tato prohra znamenala pro Španělsko předčasný konec na turnaji. Teprve počtvrté v historii se úřadující mistr světa poroučel domů již po základní skupině. Ani jednomu  z oněch tří předchozích však po dvou zápasech nesvítilo v tabulce rozdílu skóre děsivé číslo -6. To dokonce stavělo Španěly do pozice nejhoršího týmu turnaje, přičemž žádný úřadující světový šampion ještě nikdy na následujícím turnaji poslední neskončil. V zápase s Austrálií tak nehráli jen o čest, ale i o únik z průběžného posledního místa.

Markýz Del Bosque udělal ještě více změn než proti Chile a v zápase jsme tak mohli vidět hned tři Atléty. To bylo nejvíce od 6. června 1962, kdy se proti Brazílii na hřišti objevili Adelardo, Peiró a Collar. O dvaapadesát
let později proti Austrálii nastoupili v základu David Villa, Koke a Juanfran. A byli to právě hráči Atlética, kteří se postarali o první gól ze hry španělského týmu na tomto turnaji. Juanfran si po pravém křídle naběhl na krásnou přihrávku Iniesty, přihrál pod sebe na Villu a El Guaje oslavil svůj poslední zápas za národní tým nádhernou gólovou patičkou. Když byl pak v 54. minutě střídán za Fábregase, neubránil se slzám v očích. Svou bohatou reprezentační kariéru zakončil svým 97. utkáním a s 59 góly na kontě jako nejlepší střelec týmu v historii. Stal se mistrem světa i Evropy, navíc jako nejlepší střelec obou těchto turnajů.  Po skončení utkání byl vyhlášen oficiálním mužem zápasu.

To Koke prožil o něco horší odpoledne. V přecpané záloze se s Cazorlou, Iniestou a Alonsem nedokázal plně prosadit, když střed pole kontrolovali hlavně první dva jmenovaní. Kokeho nevýraznost byla dána zejména nevhodnou úlohou na hřišti, neboť se pohyboval až moc hluboko a nemohl nikterak ohrozit vápno soupeře svými kolmými přihrávkami. Nicméně i tak vytvořil několik velmi dobrých momentů a je jasné, že v mladém hráči Rojiblancos leží budoucnost národního týmu. Kromě Davida Villy se ještě trefili Fernando Torres s Juanem Matou a Austrálie žádnou odpověď nenašla. Konečný výsledek tedy zněl 3:0 pro Španělsko, které se odpoutalo z celkového posledního místa.

 Sestřih Villova výkonu proti Austrálii (gól v čase 3:10).

Uruguay
Stejně jako na Copa América 2011 jsme v dresu La Celeste objevili hned tři hráče Atlética. Diego Godín a Cristian Rodríguez patří ke stálicím národního týmu, zatímco na svůj premiérový turnaj se podíval mladý talentovaný stoper José María Giménez.

Do prvního zápasu skupiny D s Kostarikou nastoupil Diego Godín ve stoperské dvojici s kapitánem Luganem a ani jeden z nich nepodal úplně optimální výkon. Na místě indisponovaného Luise Suáreze nastoupil nejlepší hráč posledního šampionátu a bývalá hvězda Colchoneros Diego Forlán. Uruguay sice šla do vedení zásluhou proměněné penalty Edinsona Cavaniho, ale nakonec překvapivě prohrála 1:3. V 54. minutě stopeři nechali ve vápně trestuhodně neobsazeného Joella Campbella, který se nemýlil a vyrovnal. O tři minuty později Godín po kostarickém přímém kopu neuhlídal Óscara Duarteho, který poslal outsidera do vedení. To v 84. minutě pojistil Marco Ureňa, který jako blesk proběhl mezi zkoprněnými stopery. Cebolla Rodríguez odehrál na levém kraji zálohy 76 minut a také nikterak neoslnil.

Do příštího zápasu proti Anglii trenér Tabárez změnil formaci, když z klasického 4-4-2 přešel na „diamantovou“ zálohu. Tím pádem se změnila i pozice Cebolly, který se z levého záložníka posunul do pozice levého středního záložníka. Další změnu zapříčinil návrat Luise Suáreze, který v základu nahradil Diega Forlána. Pro nás nejzásadnější změnou byla výměna kapitána Diega Lugana za mladého Giméneze, který utvořil stoperskou dvojici se svým klubovým spoluhráčem Godínem. A všechny změny trenéra rozhodně nezklamaly,  když si Uruguay po dvou brankách Suáreze připsala vítězství 2:1. Stopeři v tomto zápase patřili k tomu nejlepšímu, co Uruguay na hřišti měla, neboť mladý Giménez podal vynikající výkon a stejně tak se zlepšil i jeho zkušenější kolega (který mimochodem od Lugana přebral kapitánskou pásku).

Diego Godín s kapitánskou páskou na ruce rozhodl.

Diego Godín s kapitánskou páskou na ruce rozhodl.

 

Protože se změny osvědčily, do zápasu s Itálií vyběhla ta samá sestava jako proti Anglii. A ani tentokrát nebyli fanoušci zklamáni, neboť si nejméně lidnatá země Mistrovství světa zajistila postup ze skupiny na druhém turnaji v řadě. K tomu jí pomohl zejména výborný defenzivní výkon, který zezadu jistila ve velké pohodě hrající stoperská dvojice Atlética. I když zejména devatenáctiletý Giménez udivoval svou vyspělostí a přehledem, byl  to Diego Godín, kdo se stal nejlepším hráčem svého týmu. Opléval jistotou, s přehledem vyhrával osobní souboje, kraloval ve vzuchu a na vrch vsítil jedinou branku utkání, čímž potvrdil svou letošní roli střelce veledůležitých gólů. Cristian Rodríguez patřil také k těm nejlepším hráčům na hřišti, když ze své pozice levého středního záložníka podnikal nebezpečné výpady vpřed. Uruguay se po postupu z druhého místa nyní může těšit na osmifinále, ve kterém vyzve svého jihoamerického rivala z Kolumbie.

 Godínův vítězný gól proti Itálii.

Belgie
Posledním týmem turnaje, který má ve svém kádru zástupce z řad Rojiblancos je Belgie. Ta se na světový šampionát probojovala poprvé od roku 2002 a díky silné generaci talentovaných mladých hráčů je považována za jednoho z jeho černých koní. Jasnou jedničkou mezi třemi tyčemi je pro trenéra Marca Wilmotse Thibaut Courtois, kvůli absenci klasického pravého beka na této pozici nastupuje Toby Alderweireld.

Na úvod skupiny H se Belgie  utkala s defenzivně dobře organizovaným Alžírskem a hned tento zápas zaváněl průšvihem, když po Feghouliho penaltě od 25. minuty prohrávala. Trenér Wilmots ovšem ve druhé půli dobře prostřídal a Fellaini s Mertensem zařídili vítězný obrat. I přes výhru zanechal celkový výkon favorizovaného celku velmi rozpačitý dojem. Krajní beci jsou považování za jednu ze slabin belgického výběru a to se tentokrát z části potvrdilo. Toby Alderweireld odehrál celé utkání na své (v reprezentaci) tradiční pozici pravého beka a žádnou výraznou chybu neudělal, ovšem nepřidal ani žádnou výraznou podporu útoku. Přeci jen je poznat, že se mnohem lépe cítí ve středu obrany, přičemž stejný problém má i Jan Vertonghen na druhém kraji hřiště. Těšit nás může skutečnost, že Thibaut Courtois celý zápas vyzařoval v bráně jistotou a gól ze hry neinkasoval.

Toby a Tybo nastoupili po boku kapitána Kompanyho.

Toby a Tybo nastoupili po boku kapitána Kompanyho.

Do druhého zápasu proti Rusku přišla Belgie s cílem potvrdit postup, což se jí nakonec díky výhře 1:0 povedlo. Nedokráčela k ní ovšem nijak přesvědčivě a vítězný gól vstřelil až střídající Origi dvě minuty před koncem. Alderweireld patřil tentokrát k těm vyloženě slabším hráčům na hřišti, když spáchal několik faulů a v 74. minutě uviděl žlutou kartu. Jeden z jeho zákroků ve vlastním vápně dokonce mohl klidně být posouzen jako penaltový. Za celý zápas nepřidal žádnou nebezpečnou akci směrem vpřed, pokazil několik snadných přihrávek a celkově se jednalo o nepovedený výkon. Ze dvou Atlétů tak byl opět šťastnější Thibaut Courtois, který udržel čisté konto. To bylo jeho jubilejní stým v kariéře, což je ve věku 22 let a po pouhých 218 odchytaných zápasech naprosto unikátní počin.

I přes zajištěný postup byl zápas s Korejskou republikou velmi důležitý. Vítěz skupiny H se totiž v osmifinále utká s přijatelnými Spojenými státy, zatímco druhý postupující půjde na favorita z Německa. Na dálku proto Belgičané soupeřili s Alžírskem. Trenér Wilmots i přesto protočil sestavu a rozhodl se dát šanci několika náhradníkům. Nepřesvědčivý Alderweireld byl nahrazen více ofenzivním pravým bekem Anthonym Vanden Borrem z Anderlechtu. Ten se skutečně pohyboval výše než první jmenovaný a předvedl dva dobré ofenzivní výpady, nicméně celkově také zrovna neoslnil. Několikrát byl soupeřem přistižen mimo svou pozici, zkazil několik jednoduchých přihrávek při rozehrávce a jeho centry do soupeřovy šestnáctky také nebyly vůbec přesné. Příští zápas tak zřejmě můžeme očekávat Tobyho zpět v základní sestavě.  Thiabut Courtois i napotřetí uhájil své místo v brance a podruhé z toho bylo čisté konto. Tybo jako již tradičně působil spolehlivě a předvedl několik skvělých zákoků. Máslo na hlavě mohl mít snad jen v momentě, kdy podcenil Sonův přetažený centr, který rozezněl brankovou konstrukci. Fanoušky Atlética může těšit, že si Courtois přenesl svou výbornou formu i do reprezentace, když se po základních skupinách vedle Keylora Navase stal jedním ze dvou gólmanů, kteří v průběhu turnaje zatím neinkasovali gól ze hry. Belgičané díky pozdnímu gólu Jana Vertonghena zvítězili rozdílem 1:0 a poprvé ve své historii získali plný bodový počet ve skupině. Díky tomu se mohou těšit na osmifinále, kde je čekají Spojené státy americké.

Ve hře o medaile tak zůstává ještě pětice hráčů Atlética. Největší favorit na cenný kov sice skončil už po základní skupině, Belgie a Uruguay ale také nejsou bez šance. Turnaj v Brazílii je velmi vyrovnaný a nejeden silný tým již narazil na odhodlání a zarputilost nevyzpytatelného outsidera. Nezbývá, než všem Atlétům do vyřazovacích bojů popřát hodně štěstí.

 

Komentáře (6)
  1. skvelá práca *THUMBS UP* no a Godínazo by mohol pokračovať, keďže Charrúas už budú bez Zubaréza…Josema parádne dva zápasy, ten týpek má kľudne na základ u nás *BRAVO*

  2. paradni prace *BRAVO* vzhledem k tomu, ze jsem nemel poradne cas sledovat, tak si toho cenim o to vice *DRINK*

  3. Sehnat z tohohle MS nějaký videa jednotlivejch momentů se skoro nedá, jak to mažou… Ten článek byl v konceptech tři dny a už jsem musel vyměnit všechny tři youtube linky :D


Komentáře

No trackbacks yet.