Atlético Madrid CZ/SK

Hráči Atlética na MS: Chyběli Brazílii Miranda a Filipe?

10/07/2014 20:17 // Atletico de Madrid // 612 zobrazení
Filipe a Miranda

Filipe a Miranda

Sen všech brazilských fanoušků skončil. Po letech strávených přípravou na domácí šampionát byli jejich fotbalisté potupeni a rozmetáni Němci. Výsledek 1:7 je vyrovnání nejhorší prohry v dějinách Seleçãa, jeho první soutěžní porážkou na domácí půdě za posledních 39 let a největší rozdíl skóre v dějinách semifinále mistrovství světa. I když se Brazílie musela vyrovnat ze ztrátou klíčového obránce Thiaga Silvy a svého ofenzivního klenotu Neymara, před zápasem by si na takovýto výsledek vsadil opravdu málokdo, pokud vůbec někdo.

Konečné skóre i přes žalostný výkon ze strany Brazílie tak úplně nevypovídá o skutečném rozdílu mezi kvalitou obou mužstev. Německo bylo samozřejmě mnohem  lepším týmem a vyhrát si jednoznačně zasloužilo, o tom vůbec nelze debatovat. Celkově nicméně tento brazilský výběr nepochybně měl na víc než na sedmibrankový výprask po nejodevzdanějším výkonu v dějinách semifinále MS. Rozdíl v individuální kvalitě ve prospěch Německa tu jistě byl značný, k takto hrozivému skóre se ale Brazílie dopracovala zejména kvůli taktické neschopnosti Luize Felipe Scolariho.

Velezkušený brazilský kouč jakoby naprosto rezignoval na jakoukoliv logiku a se svým týmem provedl takticky nemyslitelné – tedy vůbec nic.  A přitom se vyloženě nabízelo přejít při absenci nejlepšího ofenzivního hráče na nějaký systém, který by spoléhal na organizaci, spíše než na individuální kvality.

Scolari veškeré racionální taktické úvahy ignoroval, a tak se rozhodl prostě nahradit Neymara Bernardem a Silvu Dantem. To bylo nicméně to nejhorší možné řešení. Bernard není ani zdaleka tak kvalitním fotbalistou jako Neymar a za celé utkání nepředvedl vůbec nic nebezpečného. Jako náhrada za nejdůležitější ofenzivní článek týmu (poměrně očekávaně) selhal. Brazilský systém byl ušit přesně na tělo Neymarovi, zatímco ostatní hráči se obětovávali v jeho prospěch. Neymar tak byl doposud  jedinou variantou v útoku a zbytek mužtva na něj spoléhal jako na nejgólovějšího i kreativnějšího hráče. Namísto svého tradičního levého křídla působil kvůli maximálnímu znásobení jeho vlivu na hru v roli volného desítky na podhrnu, kvůli čemuž byl Oscar uklizen k lajně.

Proto se vyloženě nabízelo při Neymarově absenci využít předností Oscara na desítce. K tomu nakonec došlo, v tomto systému byl ale prostě k ničemu, neboť si na jeho přihrávky mohli nabíhat pouze Hulk, Fred a Bernard. První je hráčem s nejvíce střelami bez gólu na turnaji, druhého brazilská média překřtila na nejhoršího útočníka od dob Serginha (to je takový brazilský Heskey z roku 1982)  a ten třetí právě zažil svůj nepovedený debut na MS. S Neymarem na marodce opravdu tento systém neměl šanci na úspěch.

V případě takových možností mohl Scolari prostě rezignovat na nějakou snahu o výhru skrze individuální kvalitu v útoku a soustředit se na defenzivu a hru z bejků. Stažením jednoho marného útočníka a nasazením extra stopera (či alespoň středního záložníka) mohl alespoň zmírnit zranitelnost obrany bez jejího lídra. Opak byl pravdou. Brazilští ofenzivní hráči od samého počátku napadali jako šílení, zatímco defenzivní hráči působili, jakoby snad ani nikdy nehráli profesionálně fotbal. Gustavo se stahoval moc hluboko, Oscar lítal moc vysoko a vznikla mezi nima mezera, do které si Němečtí ofenzivní hráči velmi rádi nabíhali. Ještě se tedy v této mezeře nacházel příšerný Fernandinho, u kterého si člověk občas říkal, za jakou zemi že to vlastně hraje. Brazilská obranná linie byla vytažena až příliš vysoko – rozhodně výše, než bylo záhodno proti rychlým německým ofenzivním záložníkům. V kombinaci se zbytečnými ztrátami ve středu pole pak došlo k neskutečné demolici, když téměř neexistoval střed zálohy a Müller, Özil, Klose, Kroos, Lahm nebo později Schürrle se mohli řítit na neorganizovanou obranu soupeře.

Ta působila vyloženě mimo jako celek. Pokud měly všechny góly něco společného, pak to byla trestuhodná neobsazenost německých hráčů uvnitř a kolem vlastního vápna. Při všech vstřelených brankách dostali němečtí zakončovatelé metry prostoru, které beze zbytku dokázali využít. Nikdo se nesnažil obrat je o míč, nikdo je nestínoval, nikdo se k nim dokonce ani nepřiblížil. Obrana Brazílie neexistovala. Nebyla absolutně schopna přebírat si hráče. V momentě, kdy se nějaký brazilský obránce náhodou přiblížil k Němci s míčem, jakoby ani nejevil zájem nějak ho napadat. Dalším aspektem bylo zapomínání se vepředu, v tom byli vyloženě mistry Luiz a Marcelo. Luiz se alespoň snažil rozehrávat útočné akce, což je při faktické absenci středu zálohy jistě chvályhodné, možná se ale mohl vyvarovat tolika zbytečných ztrát.

V této chvíli se sluší říci, že David Luiz  naprosto selhal jako kapitán a lídr obrany. Nic neočekávaného, o Luizovi se ví, že vedle sebe potřebuje zkušenějšího borce, který hru klidní a „Leváka Boba“ patřičně usměrňuje. Doposud byl během turnaje výborný v úplně jiné roli a jistěný Thiagem Silvou, což mu vyhovovalo. Dante vedle něj vypadal vyloženě komicky, což tedy také nebylo nic neočekávaného, neboť o něm se zase dá s nadsázkou říci, že jde pouze o kopii Davida Luize v bledě modrém. Silva je oproti oběma rozený lídr obrany, což prokazuje v Brazíliii v PSG a prokazoval to i během působení v AC Milan. Vedle něj pravidelně rostou všichni stopeři, počínajě Mexes, přes Alexe až po Luize,  Ne nadarmo je aktuálně považován za nejlepšího obránce na světě.

Již v předchozích zápasech (a vlastně v celých posledních dvou letech) bylo patrné, na kom brazilská obrana stojí. O to nepochopitelnější je, že Scolari ve svých úvahách patrně vůbec nepočítal s případnou Silvovou absencí. V nominaci se objevil pouze reprezentačně nezkušený Henrique, který byl spíše tmelícím prvkem a Scolariho spojencem (v Palmeiras ho Big Phil před pár lety jmenoval kapitánem), než že by mohl mít jakýkoliv výrazný herní přínos. Když tedy Silva nasbíral dvě žluté karty, trenér kanárků neměl žádného hráče, kterým by vzniklou mezeru zaplnil.

Jízlivý fanoušek Atlética se musí pousmát a říkat si: „s Mirandou by se to nestalo“. Těžko tedy říci, zda by jeden jediný hráč mohl nějakým zásadním způsobem zvrátit průběh utkání, když jeho mužstvo evidentně nemělo žádný taktický plán. Může se zdát, že jeden jediný hráč nemůže ovlivnit tak ohromně jednoznačný zápas, pokud však uvážíme důležitost Silvy a skutečnost, jaký problém představuje jeho neexistující náhradník, vyvstává nám z toho rázem klíčový element celého utkání. A pokud hledáme nějakou přirozenou náhradu za Silvu, je to Miranda.

Miranda a Silva

Miranda a Silva

Miranda je vůbec zajímavý případ. Během působení v Brazílii se vypracoval v jednoho z nejlepších obránců v zemi. Čtřikrát byl zařazen do ideální sestavy domácí ligy a byl klíčovou postavou trojnásobného mistra ze São Paula. Zajímavé je jeho přímé srovnání se Silvou, neboť jejich podobnost přímo uchvacuje. Dle brazilských novinářů byli v letech 2006-2008 právě tito dva borci zdaleka nejlepšími obránci ligy. Oba disponují skvělým čtením hry, nadprůměrnou rychlostí, výbornou technikou, jsou schopni spolehlivě obírat míče a vyhrávat vzdušné souboje. Co je ovšem neméně důležité, oba dokáží výborně organizovat hru vlastní obrané linie. Díky svým kvalitám se můžeme bezpečně domnívat, že by se dokázali doplňovat i navzájem zastupovat. V dobách před Silvovým přestupem do Milána před pěti lety byli koneckonců společně považování za budoucí stoperskou dvojici Seleçãa.

V brazilském fotbale nicméně panuje neskutečná konkurence a zatímco Silva díky sým výkonům v Miláně ve stoperské hierarchii stoupal a po MS 2010 patřil k neodmyslitelným pilířům zadních řad kanárků, Miranda upadl jaksi v zapomnění. Dunga ve svých výběrech stále sázel spíš na zkušenosti v podobě Lúcia, Luisãa a Juana. I když zadák São Paula nakonec jedním startem přispěl k výhře Konfederačního poháru v roce 2009 a  několikrát dostal šanci během kvalifikace na MS 2010, do konečné nominace na velký turnaj se nikdy nedostal. Jeho působení v reprezentaci na dlouhé čtyři roky ukončila zbytečná červená karta v zápase proti Venezuele, po které jakoby pro kouče přestal existovat. Nový trenér Mano Menzes pokračoval v Dungou nastaveném trendu a třetího z výše zmíněné trojice zkušených pouze vyměnil za Davida Luize. Generační obměna se Mirandovi vyhnula obloukem, nejspíše i proto, že doposud hrál pouze v Jižní Americe.

Přestup do Evropy byl logickým krokem v kariéře jedné z největších defenzivních hvězd brazilské ligy. Do Madridu dorazil v létě 2011 a i přes kostrbatý start patřil v sezoně zakončené titulem v Evropské lize k pilířům obrany. Ani to však nepřesvědčilo Mana Menezese, který se zdál být spokojený se svými možnostmi v obraně.

Po návrat Luize Felipe Scolariho na reprezentační lavičku na podzim 2012 se zdálo, že se blýská na lepší časy. Miranda byl povolán hned k prvnímu přáteláku s Anglií…aby odehrál závěrečných deset minut a do nominace se od té doby již nikdy nevrátil. A to i přes vzestupnou tendenci jeho výkonů v Atléticu, kde se pod vedením Chola Simeoneho vypracovával v jednoho z nejlepších obránců nejen La Ligy, ale i celé Evropy. Těžko říci, co k tomu trenéra brazilského národního týmu vedlo. Šanci mezitím dostalo několik talentů z domácí ligy nebo například devatenáctiletý Marquinhos z PSG, Miranda to ale stejně dotáhnul pouze na seznam náhradníků pro letošní Mistrovství světa. Zřejmě posledním hřebíčkem do Mirandovy reprezentační rakve bylo jeho smířlivé prohlášení vůči volbě Diega Costy ohledně země, kterou chce reprezeotovat. Útočník Atlética se po svém rozhodnutí totiž v Brazílii stal veřejným fotbalovým nepřítelem číslo jedna a byť to nikdo nikdy neřekl přímo, hráči kteří Diega Costu byť jen neodsoudili se do „Família Scolari“zjevně nehodí.

Stejný osud pravděpodobně potkal Filipeho Luíse. Dráhy obou dvou opomenutých hráčů Atlética se mimochodem až pozoruhodně kříží. Filipe si odbyl reprezentační debut v onom zápase s Venezuelou, ve kterém byl Miranda vyloučen. A stejně jako Miranda, i on se v reprezentačním výběru znovu objevil až v onom prohraném přáteláku s Anglií. Poté byl ovšem na rozdíl od Mirandy využit ještě ve dvou utkáních, dostal se do nominace na Konfederační pohár 2013 a i přes nulu v kolonce odehraných minut vlastní medaili pro vítěze. Že stejně jako Miranda nakonec skončil pouze na seznamu náhradníků pro aktuální MS, to snad též nelze přičíst ničemu jinímu než Scolariho netoleranci pro jiný pohled na situaci Diega Costy. A to pouze řekl, že Costovo rozhodnutí rozumí. Vybrat na tento post objektivně horšího Maxwella, který pak neodkopal ani minutu totiž ze sportovního hlediska nedává smysl ani trochu, ješitnosti lze alespoň přijmout jako důvod.

Absence Filipeho může Brazílii mrzet o to více, že Marcelo proti Německu podal naprosto strašidelný výkon. Jeho útočné výpady byly až na jeden povedený průnik bezzubé a vedly pouze k tomu, že se nedokázal vracet a do prostorů za ním si nabíhaly německé hvězdy v čele s Philippem Lahmem. A nešlo jen o výlety po lajně, levý bek Realu si sbíhal i do středu pole, kde se snažil rozjíždět útočné akce a o svou stranu obrany se vyloženě nestaral. Že tyto pokusy o hru na playmakera končily ztrátami a na Brazílii se valil jeden útok Němců za druhým, to jaksi pouze dokresluje Marcelům strašný výkon. Výkon, na kterém je snad nejhorší skutečnost, že za celý zápas nedokázal se svou hrou vůbec nic provést. Minimálně do konce prvního poločasu trvalo než mu došlo, že je asi něco špatně a neměl by presovat rozehrávku soupeřova levého stopera.

Sestřih utkání Brazílie-Německo

Takto příšerný výkon Filipe nikdy nepodal a zřejmě se dá říci, že by s ním hra vypadala jinak. Jeho hlavní předností je schopnost správně vyhodnocovat situaci a nalézt rovnováhu mezi bráněním a útočením. Proto u něj nedochází k nějakému častému opomínání na soupeřově polovině, přičemž svůj čas při útočení dokáže využívat velmi efektivně. Marcelo si neprožil nejlepší individuální sezonu v Realu Madrid a podobné výkony se daly předpokládat. Pochyby panovaly i ohledně jeho fyzičky a přístupu k zápasům, když v obou atributech naprosto objektivně na míle zaostával za loňským Filipem. Zápas s Německem byl pouze špičkou ledovce a Marcelův přínos byl po celý turnaj spíše v útoku než v obraně, kde o jeho schopnostech vracení se za míč panovaly pochybnosti neustále. Po bitvě je sice každý generál, ale zrovna pozice náhradníka za Silvu a zpochybňování Marcelovy výkonnosti jsou otázky, které byly před turnajem probírány možná nejvíce.

V zásadě se dá říci, že opomenutí špičkového hráče v nominaci na velký turnaj lze pochopit pouze ve třech případech. Buď jde o charakterově zkaženého člověka, který svým chováním opakovaně ovlivňuje kabinu (Samir Nasri) nebo zásadním způsobem nevychází s důležitějším hráčem mužstva (Carlos Tévez) a nebo má kouč k dispozici lepší varianty (Isco). Oba hráči Atlética nesplňují ani jedno kritérium. Není známo, že by měli osobní problém s kýmkoliv z mužstva a stejně tak je velmi nepravděpodobné, že by jakkoliv rozvraceli kabinu. Právě naopak, jedná se o špičkové profesionály a takový Filipe Luís například ihned po zveřejnění nominace prohlásil, že bude největším fanouškem Seleçãa v Brazílii. Jejich přínos brazilské hře se pak pokusil nastínit tento článek.

Luiz Felipe Scolari v zápase s Německem „dojel“ na dvě věci – na svou taktickou zkostnatělost a zatvrzelou paličatost. Kdyby povolil svému egu, aby ho nechalo nominovat dva z nejlepších obránců uplynulé sezony na dva palčivé posty, zřejmě by ze semifinále Mistrovství světa odešel pokud ne se ctí, tak alespoň s menší ostudou. Na pozice dvou nejhorších obránců nejhoršího zápasu v dějinách Brazílie nabízelo Atlético dva špičkové hráče, kteří zůstali doma. Ani jeden z nich by nevyřešil Scolariho taktickou neschopnost, nicméně horší obranné výkony než David Luiz a Marcelo snad podat ani nelze. Takto Scolari odchází jako muž, který nedokázal naplnit očekávání dvousetmilionové země, nechal zostudit nejúspěšnější národní tým v dějinách bezprecedentním debaklem a jehož kariéra na reprezentační rovni je zřejmě u konce.

Komentáře (4)
  1. Super analýza. Na druhou stranu já si myslím, že i kdyby Filipe a Miranda byli bývali nominováni a nastoupili proti Německu, tak to dopadne tak nějak v podstatě podobně.

    Vždyť ona ta zvolená sestava na papíře vypadala hodně dobře a nějaký trenér, kterému taktika něco říká, by s ní dovedl uhrát vyrovnanou partii. Vždyť Luis Gustavo s Fernandinhem patří k úplně samému top, co se dá na double pivota na světě vůbec postavit. Krajní beci taky nadprůměr. Bezzubá ofenziva má na výsledku malý podíl, takže se k ní netřeba vyjadřovat. Jediná výtka tedy můžeš směřovat k postavení Danteho vedle Luize.

    I to se podle mě ale dalo taktiky ošetřit. Od toho je tady trenér, aby dával defenzivě nějaký řád. To, že Braziílie na to měla Thiaga Silvu, je v podstatě nadstandard, na který přece nemůže trenér bez dalšího spoléhat právě pro důvody, které nastaly. Scolari měl Luize svázat defenzivními pokyny a ne mu povolit takovou volnost. To samé platí pro Marcela. Vždyť on umí bránit výborně. Proto i kdyby tam byl Filipe, tak možná nebude dělat tolik hovadin, ale ve finále to bude vypadat velmi podobně, protože nikdo nevěděl, kde je jeho místo a jaká je jeho úloha.

    Co se pak toho Mirandy týče, on mi moc vůdčí typ nepřijde. Spíš taková tichá síla, a to i podle vyjadřování. Thiago je navíc úplně někde jinde. Miranda může být podobný typ obránce, ale určitě není podobný typ vůdce, který by srovnal do latě obranu plnou největších osobností. Už jen představa, jak komanduje Luize jako kapitána… :) To měl zkrátka udělat Scolari…

    • U nás má tu roli vůdce obrany spíš Godín, ale Miranda prej byl vážně výbornej jako lídr obrany Sao Paula, kde tu roli teda plnil nejdřív Lugano a pak Días (momentálně v Laziu), ale on je uměl výborně zastoupit :) Jako mám to všechno načtený, ale jsem schopnej tomu věřit.. Jinak samozřejmě souhlasim s tim, že Brazílie měla nadprůměrnou sestavu, on za tohle může hlavně Scolari a proto jsem tu první polovinu článku věnoval popisu jeho chyb. Na druhou stranu jsem fakt přesvědčenej, že Miranda by byl schopnej si to tam vzadu zorganizovat alespoň nějakym způsobem a taky by na ty Němčoury nečuměl jako Dante s Luizem :D

      • Ako Miranda a Filipe Luis sú top hráči. Mali fantastickú sezónu. Obaja patria momentálne k najlepším obrancom v Európe, ak nie na svete. Tak ako bolo spomínané vyššie. Miranda perfektne vie čítať hru, vo vzduchu, rozohrávka, atď. A Filipe perfektne by brazdil ľavú lajnu. Ako dopredu, tak aj dozadu je perfektný, takisto má dobrý prehľad o hre. Vie kedy dopredu a kedy dozadu. Nechápem prečo ich zadúbený Scolari nezobral, nenominoval. A nehovoriac a slabých taktických schopnostiach trénera.


Komentáře

No trackbacks yet.