Atlético Madrid CZ/SK

Godín očima Forlána a historky ze zákulisí

18/02/2015 02:21 // Andres // 431 zobrazení // zdroj: thenational.ae

Godín a ForlánDiego Forlán, dvojnásobný vítěz evropské Zlaté kopačky, nejlepší hráč i střelec Mistrovství světa 2010, ale hlavně bývalý ostrostřelec Atlética Madrid, začal po odchodu z výsluní světového fotbalu trochu fušovat do novinařiny. Brzy 36letý útočník japonského Cerezo Osaka začal psát vlastní sloupek pro deník The National. Hned ve svém prvním žurnalistickém počinu psaném ze svého pohledu v první osobě se zaměřil na nedocenění schopností Diega Godína.


Můj krajan Diego Godin je jedním z nejlepších obránců na světě, dost dobrý, aby mohl hrát za jakoukoli tým v jakékoliv lize. V roce 2014, byl lepší, než jakýkoli jiný obránce. Vstřelil gól na Camp Nou proti Barceloně, který nakonec vyhrál Atléticu Madrid ligový titul, skóroval také ve finále Ligy mistrů, a málem tak přisoudil vítězství opět na svého týmu. Na Mistrovství světa pak Uruguay svou brankou posunul do vyřazovací fáze.

Byla minulou sezónu na klubové úrovni lepší stoperská dvojice než Godín s Mirandou? Přesto nebyl Diego jmenován FIFA do týmu roku. Nebyl jsem překvapený. Je konec konců z Uruguaye, malé země, která má jen 3,3 milionu, což je jen o trochu více než polovina Skotů. Není nás mnoho, natož fotbalistů, aby hlasovali pro naše vlastní hráče.

Ani jeden uruguayský hráč nebyl jmenován do FIFA týmu roku nikdy jmenován. V roce 2010 jsem skončil na děleném prvním místě nejlepšího střelce Mistrovství světa a byl jmen jmenován nejlepším hráčem šampionátu. Vstřelil dva góly ve finále Evropské ligy, kde jsem byl také oceněn jako muž zápasu. S mou malou zemičkou jsem se probojoval do semifinále Mistrovství světa a v Atlético se nám zase podařilo porazit v Superpoháru vítěze Ligy mistrů Inter Milán. Byl jsem pátý v anketě o Zlatý míč, z útočníků přede mnou skončil jen Lionel Messi, přesto jsem nebyl jmenován do nejlepšího týmu roku. Nevadí – je lepší vyhrávat opravdové trofeje na hřišti, než subjektivní hlasování.

Nicméně tohle je sloupek o mém kamarádu Godínovi, ne o mě. Každý, kdo nás viděl plánovat grilování v Madridu v roce 2010, si o nás musel myslet, že jsme naprosto neschopní, ne tak, že bychom měli hrát dobře fotbal. Po tréninku jsme šli k nám. Godín právě přestoupil z Villarrealu do Atlética Madrid. Stále jsem přesvědčoval vedení Atlética, že Godín je pro tým to pravé – byl agresivní a rychlý se špičkovou předvídavostí toho, co útočníci chystají. Dokonce střílel góly, a to především ze standardek. Atlético jej nakonec ulovilo a já jsem měl radost.

Byl to jeden z těch horkých letních dnů bez mráčku, jakých je v Madridu plno. Dohodli jsme se, že je to ideální počasí na jihoamerickou grilovačku, tak jsme jeli do supermarketu nakoupit jídlo a pití. Všechno šlo podle plánu. Pak jsem ale zahlédl oblak. A další. Když jsme přijeli zpátky, už silně pršelo. Madrid není jako Jižní Amerika – déšť většinou nepřijde jen tak zničehonic, ten den se tak však stalo.

Godín obviňoval mě, já jsem vinil jeho. Řekl mi, že jsem prokletý. Jedli jsme vevnitř, zatímco krůpěje deště padaly na zem. Najednou se zeptal: „Takže kdy odcházíš?“ „Nikam nejdu, vždyť tady bydlím,“ odpověděl jsem překvapeně. „Ne, myslím z klubu,“ vysvětloval Godín. „Co tím myslíš?“ „No, přišel jsem do Villarrealu a říkal jsi mi, jaký je to skvělý klub. Tak jsem letěl do Španělska. Byl jsem tam týden a ty jsi odešel a snažil ses mi pronajmout svůj dům. Teď jsem tady Atléticu….

Hráli jsme spolu rok, než jsem odešel a snažil se ho opět přimět k pronajmout svůj dům. Říkáme Godínovi „Wacha“, což znamená uličník nebo sirotek. Nemám tušení proč, ale ta přezdívka se ujala.

Poprvé jsem se s ním setkal v roce 2005, když byl povolaný do národního týmu jako levý bek. Hrál tehdy v Cerru, menším týmu z Montevidea, který se obvykle držel v první lize. Všiml jsem si, že sleduje, že jsem zůstal po tréninku na hřišti. Zůstal tam taky a procvičovali jsme jeho levačku.

Nakonec se stal základním kamenem obrany po boku Diega Lugana, našeho kapitána. Loni v Brazílii Lugano nemohl kvůli zranění nastoupit proti Kolumbii. Byl jsem jeho zástupce. Šel jsem za trenérem a říkám mu: „Vím, že mám mít dneska pásku, ale myslím, že lepší nápad je, aby byl kapitánem Godín. Je ještě mladý a bude v národním týmu ještě několik let.“ Trenér souhlasil. Godín si to zasloužil za tu smůlu v roce 2011, kdy ho vyřadilo zranění, zatímco náš tým zvítězil v Copa América.

Za rok nebo dva nasbírá 100 zápasů za národní tým a celá Uruguay si ho bude pamatovat jako fotbalového velikána. Díky jeho výkonům by si jej měli pamatovat i po celém světe, i když hlasovat pro něj asi pořád nikdo nebude…

Komentáře (3)
  1. Zajímavý pohled trochu do zákulisí, ale ty Forlánovy kecy mi přišly teda dost ubrečené *SCRATCH*

  2. grilovanie a prenájom domu sú top :D


Komentáře

No trackbacks yet.