Atlético Madrid CZ/SK

Falcaův otec: Radamel se domů vracíval s chodidly rozedřenými do krve

10/10/2011 16:01 // Sebyk // 362 zobrazení // zdroj: as.com

Deník AS minulý týden vyzpovídal Radamela Garcíu, otce útočníka Falcaa, který se čtenářům španělského deníku pokusil přiblížit zejména synovy fotbalové začátky. El Tigre pobíhal s merunou u nohy už od útlých let, fotbal má totiž v krvi – Radamel senior byl na přelomu osmdesátých a devadesátých let sám úspěšným fotbalistou, který to dotáhl až do kolumbijské reprezentace. Narozdíl od svého syna však hrával v obraně. Falcao ale často tvrdí, že hodně z toho, co umí, ho naučil právě jeho otec…

Váš syn teprve nedávno přestoupil do Atlética, ale již si stihl získat srdce fanoušků. Jak prožívala Falcaův přesun do Španělska jeho rodina?

Byli jsme tím nadšeni, velmi jsme se na to těšili. Je pravda, že Radamel se adaptoval velmi rychle…

A brzy přišel i jeho první gól proti Celticu, opět hlavou. Váš syn tvrdí, že jste to byl vy, kdo ho to naučil…

Radamel byl dobrý pozorovatel a uměl spoustu věcí jednoduše odkoukat. Pokoušel jsem se využít svých zkušeností a znalostí. Sám jsem hrával na stoperu, nastupoval jsem i za reprezentaci. Vím tedy, jak přesně funguje obrana a její součásti a snažil jsem se Falcaa naučit, jak je obelstít. Hodně jsme se bavili o tom, jak se má pohybovat a kam si má nabíhat, aby zmizel z dohledu svých strážců. Pořád to dělá tak, jak jsem mu kdysi pověděl.

Bavil jste se synem po zápase v Barceloně?

Ano, utvrzoval jsem ho v jeho schopnostech. Barça byla jako hurikán a Atlético zkrátka nemělo mnoho šancí uspět. Falcao mi říkal, jak je nadšený z kvality svých ofenzivních spoluhráčů – Reyese, Ardy a Diega. Před zápasem ho vítal Pep Guardiola a řekl mu několik vřelých slov, dodával mu odvahy. Moc pěkné gesto.

Falcao se stal nejlepším střelcem minulého ročníku Evropské ligy, ale když mluvil do kamer po hattricku proti Racingu, tak se celý červenal…

Od malička jsem se mu snažil vštěpovat, aby byl skromný a aby nezapomněl na to, odkud pochází. Nezapomněl. Fotbal byl pro něj více než vášní, kterou nedokázal krotit. Často hrával bosa a domů se pak vracel s chodidly rozedřenými do krve, čas od času i nějakým zlomeným prstem. Bolelo ho to, ale nepřestal. Muselo to pro něj být těžké – na sobě měl oblečení o několik čísel větší, tričko mu plandalo někde u kolen. Hrát fotbal ale chodil každý den.

Jak jste se na to díval vy?

Věděli jsme, že pokud se chce stát profesionálem, musí tvrdě pracovat, nezapomínali jsme ale ani na vzdělávání…

Studia a disciplína?

Radamel byl vždycky velmi zodpovědný. Učil se, psal testy a vypořádával se se školou. Nikdy nechodil na noční tahy. Vždy se choval jako profesionál a chová se tak i teď. Snažil jsem se mu jít příkladem a říkat mu, že když to nevzdá, dosáhne svého.

Falcao už od mala mezi dorostenci a juniory překonával všechny možné střelecké rekordy. Vynikal i mezi staršími dětmi. Musel jste na něj být patřičně hrdý…

Jednou při zápase proti dorosteneckému týmu Flamenga Radamel přiběhl z kabiny se slzami v očích – ostatní mu prý řekli, že je příliš mladý na to, aby mohl v zápase nastoupit. Musel jsem se s nimi jít domluvit a Radamel nakonec mohl jít hrát. V tom zápase vstřelil gól.

Pak jste chvíli pobývali ve Venezuele. Pokračoval Falcao v gólových hodech i tam?

Ve Venezuele chtěli, aby začal hrát baseball.

Jakto?

Ve Venezuele hrají děti před fotbalovými tréninky často baseball. Radamela to nikdy moc nezajímalo, ale jednou si s nimi zahrál. Moc dobře to ale nedopadlo – dostal míčkem do obličeje a odnesl si z toho krvácející nos. Ostatní se mu kvůli tomu posmívali a on mě poprosil, abych mu ukázal, jak se to hraje. Další den jsme šli za tamějším trenérem a tomu se Radamel hodně líbil, říkal, že je hodně mrštný. Snažil se Radamela přesvědčit, aby se začal věnovat baseballu naplno, on se však nehodlal vzdát fotbalu.

Pak si ho všiml slavný River Plate. Jak těžké pro něj byly začátky tam?

Bylo mu tehdy patnáct let. Hodně důkladně jsme to promýšleli. Sám jsem měl s něčím podobným zkušenosti – v sedmnácti jsem odcházel ze Santa Marty do Bogoty, domů to tehdy bylo osmnáct hodin cesty autobusem. Z Buenos Aires k nám to ale bylo ale mnohokrát dál – varoval jsem ho, že to bude hodně tvrdé. Falcao si byl ale jistý, že to zvládne. Říkal mi: “Neboj tati, je to, co jsem vždycky chtěl, a nezklamu tě.” Začátky tam ale byly hodně těžké.

Jakto?

Později se mi Radamel přiznal, že mu často byla zima, často měl hlad. Musel žít hodně skromně, tak tak vycházel s penězi na jídlo, žádné sladkosti třeba nepřipadaly v úvahu. Je důležité, že si Radamel na tyto věci pamatuje a dokáže si teď všeho náležitě cenit.

V Argentině pokračoval Falcao i ve studiích. Myslíte, že se tam v budoucnu může vrátit?

Snad ano. Dokončil první ročník na Universidad de Palermo, pak ale musel studií kvůli fotbalu zanechat. Přiliš mnoho cestování. Je ale dobře, že až skončí s fotbalem, bude mít nějakou budoucnost.

Do Evropy přivedlo Falcaa FC Porto. Co ho Portugalsko naučilo?

Přišel tam do styku s Jesualdem Ferreirou. To bylo hodně klíčové, je pro něj něco jako druhý otec. Radamel měl štěstí, protože na světě není mnoho manažerů, kteří jsou ochotni věnovat čas tomu, aby se svým hráčům naplno věnovali, aby je něco doopravdy naučili. Většina z nich toho po hráčích hodně vyžaduje, nic je však nenaučí. Jesualdo byl však jiný. Falcao mu bude navždycky vděčný za to, co pro něj vykonal a co mu dal. Dnešní Falcao je z velké části produktem práce Jesualda Ferreiry.

Ve Španělsku často Falcaa přirovnávají k Hugu Sánchezovi nebo Zamoranovi…

To proto, že mají mnoho společného. Proti Zamoranovi jsem hrál. Byl to pravý bojovník, hodně pracoval pro tým. Vždycky jsem synovi říkal, aby nebyl sobec nebo jedním z těch, kteří prostě čekají, až jim někdo přihraje míč.

Komentáře (0)

Žádné komentáře.


Komentáře

No trackbacks yet.