Atlético Madrid CZ/SK

Falcao: S remízou na Bernabéu bych se nespokojil

01/12/2012 06:50 // Sebyk // 557 zobrazení // zdroj: as.com

Vrchol podzimní části sezony v podobě madridského derby se rychle blíží – Atlético se již dnes večer představí na trávníku stadionu Santiaga Bernabéu, kde se pokusí zlomit nelichotivou bilanci třinácti let bez vítězství v derby. Největší zbraní Rojiblancos bude jako vždy Radamel Falcao, který tento týden poskytl deníku AS dlouhý rozhovor, který vám teď přinášíme.

Spokojil byste se s remízou ze Santiago Bernabéu?
Jedeme tam s cílem vyhrát. S remízou se osobně nemohu spokojit nikdy. Občas se sice plichta může v rámci okolností jevit jako dobrý výsledek, ale když hráči vybíhají na trávník, je to s jediným cílem – zvítězit.

Byla by tedy remíza dobrý výsledek?
Fotbalisté myslí jinak. Vždycky a za každých okolností chceme vítězit, překonávat nové výzvy. Tahle soutěživost, touha přemoci svého protivníka, je něco, co má každý hráč v sobě.

Ale Real bude nabuzený, motivovaný, soustředěný…
Hrál jsem už mnoho velkých derby. V takových zápasech zkrátka vypnete a zapomenete na okolní svět, na hřišti se snažíte o jediné – vyhrát za každou cenu. Tohle je přesně přístup, se kterým Real do zápasu půjde. Nám nezbývá než se na to připravit.

V čem jste tenhle rok lepší než v tom minulém?
Naše síla tkví v tom, že jsme jeden tým. Možná jsme ještě o něco jednotnější, kompaktnější…

Na Bernabéu jste nikdy nehrál, že?
Ne, nikdy. Když jsem tam měl hrát s kolumbijskou reprezentací proti Španělsku, tak jsem se zranil, minulý rok v dresu Atlética rovněž. Působí na mě jako pěkný stadion s výbornými podmínkami pro fotbal.

Povídá se, že Atlétům se na trávníku Santiago Bernabéu vždycky rozklepou kolena, Real to vycítí a využije toho…
To se povídá…ale já nevím, nikdy jsem tam nehrál a nemohu mluvit ze svých vlastních zkušeností. Ale hráči jsou profesionálové a vědí, jak hrát na různých stadionech a čelit i tomu nejsilnějšímu tlaku.

Naposledy se Atléticu podařilo na Bernabéu vyhrát v roce 1999, tehdy zvítězili 3:1. Přesto však nakonec sestoupili do Segundy. Proč si myslíte, že by letošní rok mohl být výjimkou?
Tahle možnost zahrát si proti vašim odvěkým rivalům je něco, co vám vždycky rozproudí vášeň v těle. Je to utkání, které si všichni chceme jednou zahrát a odejít z něj jako vítěz. Jedeme tam s velkými ambicemi. Víme, jak na tom v této chvíli oba kluby jsou, v jaké jsou formě. Nic takového však v derby neplatí. Na nic takového hráči nemyslí – v hlavě mají jedinou myšlenku: vyhrát.

Co stojí za obrodou Atlética? Je to práce Simeoneho?
Jeho přínos je velmi důležitý. Jeho způsob myšlení a prožívání fotbalu, jeho schopnost předat své myšlenky hráčům, kteří je pak předvedou v praxi na hřišti, a sebedůvěra, jíž dodal každému z nás, umožnila neuvěřitelný růst celého týmu.

Konec vaší kariéry v Atléticu nevidíte, že…
Vždycky jsem tvrdil, že bych si chtěl na závěr kariéry zahrát za Millonarios, kolumbijský klub, kterému jsem vždy fandil, ale jehož dres jsem nikdy neoblékl. Bogotá je navíc krásné město, kde bych byl spokojený.

Fanoušci Atlética byli pořádně vyděšení tím, že byste mohl jejich klub opustit už mnohem dříve – konkrétně již po Vánocích. Že to je jeden z důvodů, proč jste zatím nenastoupil v Evropské lize…
Ne, vůbec ne, tak to není…

Ale v sobotu na hřišti doufám budete…
Ano, to snad ano.

Myslíte si, že tisk dává Mourinhovi zabrat?
Nevím, přiznám se, že jsem neviděl žádnou z jeho tiskových konferencí. Nezajímám se o to, co do tisku vypouští trenéři ostatních týmů. Jediné, co vím, je, že ve všech zemích, kde Mourinho trénoval, způsobil pořádný humbuk.

To Simeoneho znáte lépe…protože jste se potkali ještě když jste byl velmi mladý…
Ano, poprvé jsme se setkali v River Plate, když mi bylo jedenadvacet.

Do Argentiny jste odešel v patnácti, přičmež profesionální debut jste si připsal již ve třinácit letech…
V Kolumbii byla tehdy pravidla, která dovolovala mladým hráčům na několik minut naskočit do zápasu, přičemž za okamžik vás zase mohli stáhnout dolů. I tak jsem si ale odbyl debut hodně brzo. Vzpomínám, že jsem byl tehdy nadšený, vůbec ne nervózní. Fotbal mě vždycky dokázal velmi motivovat.

Kdo z vás udělal toho hráče, jakým jste?
Od mých prvních fotbalových krůčků mě doprovázel můj otec, který byl profesionální fotbalista. Odmala jsem se chtěl stát také fotbalistou a tvrdě jsem si za tím šel. Otec byl vždy k dispozici, aby mi ukázal cestu.

Nastupoval jako obránce. Viděl jste ho někdy hrát?
Ano, viděl jsem ho hrát na samém sklonku jeho kariéry. Bylo to pro mě ale vždycky trochu utrpení, protože on hrál v obraně a měl na starosti defenzivní práci, já jsem chtěl ale vidět góly. Už tehdy jsem miloval ten pocit při vstřelení branky a pokaždé jsem ho škemral, aby šel dopředu a jeden tam poslal.

Kteří hráči byli v mládí vašimi vzory?
Vždycky jsem byl velký pozorovatel. Strašně moc jsem toho odkoukal od Ronalda, Batistuty, Crespa…pak jsem se také něco naučil od každého kouče, který mě kdy trénoval, a zahrnul to do své hry. Není však nikdo, kdo by ze mě udělal toho hráče, jakým jsem. Tam jsem se dostal postupně sám svou pílí a prací.

Jaká byla ta léta v Argentině? Kde jste bydlel?
Bylo to rodinné rozhodnutí. Věděli jsme, že v mých ambicích je hrát v Argentině a pak přišla ta nabídka od River Plate. Podmínky byly takové, že jsem mohl odejít a rodiče zůstali spokojení. Tehdy jsem bydlel na ubytovně, kterou má River pro hráče, kteří přichází ze zahraničí nebo vzdálených míst v Argentině. Bydlelo nás tam asi osmdesát, mezi jinými například i Mascherano nebo Buonanotte.

Koukám, že Soldadova kopačka vám na tváři zanechala pořádnou jizvu. Mluvil jste s ním? Odpustil jste mu?
Od toho zápasu jsem s ním nemluvil. Bavili jsme se jen když se to stalo.

Nahněvalá vás nedávná prohlášení vašeho otce do médií? (o tom, že Falcao od malička snil o přestupu do Realu, pozn.red.)
Ani ne, tehdy jsem byl zrovna na reprezentačním srazu. Když se zeptáte malých kluků, kterým týmům fandí, vypadnou z nich nejrůznější jména klubů, které za poslední dobu vyhrály nějakou trofej. Já jsem nadmíru spokojený v Atléticu a nemám proč někam odcházet. Média přichází se spekulacemi a vymýšlí si nejrůznější teorie, mou pozornost a mé cíle to ale nijak neovlivní.

Co je tak zvláštního na španělském fotbale?
Většina týmů se snaží o pohledný fotbal, dokáží hrát s míčem. Je vždycky velmi příjemné zahrát si proti týmu, který i přes to, že zrovna neoplývá financemi, dokáže hrát fotbal a snaží se vám vnutit svou hru. Fotbal ve Španělsku je na vysoké úrovni.

Jak se vypořádáváte s popularitou?
Snažím se, aby to neovlivnilo věci, na kterých mi záleží – tedy mé výkony na hřišti a mou osobnost. Chci si to užít a podělit se o to s lidmi kolem sebe, ale zároveň vím, že to všechno jednoho dne skončí.

Potkal jste se někdy s Kaká v kostele?
Ano, jsme dobří přátelé a několikrát jsme se tam potkali.

Modlíte se v kabině před zápasem?
Snažím se modlit neustále, pomocí krátkých slov. Je to pro mě něco přirozeného a nenuceného.

Znáte se s některými dalšími hráči Realu mimo Kaká?
Skrze svého agenta jsem se setkal s Cristianem a chvíli jsme si povídali. S Higuaínem jsme ještě jako malí kluci hrávali v Riveru. Je ještě o rok mladší než já.

Změnila se vaše představa o Atléticu po tom, co jste s ním dobyl tituly?
To byl jeden z mých cílů. Vrátit Atléticu jeho postavení ve Španělsku i v Evropě. Jít do nejlepší ligy světa a vydobýt si své místo pro mě bylo velkou osobní výzvou. A všechno zatím vychází skvěle – střílím góly a podařilo se nám vyhrát i tituly.

Změnilo vás nějak Atlético?
Pokračuji zde ve svém růstu a soustředím se na čím dál menší detaily své hry, které se snažím vybrousit.

Bleskové otázky
Ideální město pro život? Bogotá.
Který člověk vás nejvíce ovlivnil ve vašem sportovním životě? Simeone.
A ve vašem osobním? Ježíš.
Dal byste Zlatý míč Messimu, Cristianovi, nebo Falcaovi? To není otázka pro mě.
Pokud by záleželo pouze na vás, zůstal byste v Atléticu i další sezonu? To ale nezáleží na mě.
Kvalifikovat se do Ligy mistrů, nebo vyhrát Copa del Rey? Liga mistrů.
Vyhrát Ligu mistrů, nebo Mistrovství světa s Kolumbií? Mistrovství světa.
Nejlepší hráč všech dob? Maradona.
Je boj o španělský titul mezi Barcelonou a Atléticem? Ne.
Komu byste dal cenu pro nejlepšího trenéra: Mourinhovi, Guardiolovi, nebo Del Bosquemu? Simeonemu.
Myslíte, že Španělé toho vědí mnoho o Kolumbii? Ne.
Gárate, Gento, Aragonés…který z nich nehrál za Atlético? Gento.

Komentáře (4)
  1. Je to na tobě EL TIGRE! HATTRICK :-):-)

  2. nemuzu si pomoct, pusobi to na me trochu tak, ze atletico bere jako prestupni stanici na ceste vys. on je strasne ambiciozni a bude chtit zkratka vys. vsechno je pro nej o cilich, ambicich, vyzvach. a obavam se, ze svou vyzvu v atleticu jiz do velke miry splnil. v tuhle chvili je u nas asi spokojenej a chce pokracovat a nam nezbyva nez z toho tezit. myslim, ze kdyby se nam podarilo dostat do LM, tak jeste jeden rok zustane, ale to je podle me maximum. stejne je myslim strasne krasny, ze jsme v nasem dresu meli tu cest vidat nejlepsiho utocnika planety…

  3. no…otevřel jsem si vedle sebe ten rozhovor ze šf a tady a jenom jsem se usmíval :D

    Jinak Falcao mluví velmi rozumně, po konci kariéry ho úplně vidím jako nějakého křesťanského misionáře nebo ambasadora…to už ale kamarádi nebudeme :D

    • :D:D

      jj, na jednu stranu ho za jeho nazory a pristup k zivotu fakt obdivuju, ostatne myslim, ze to, kam se dostal a ten zpusob, jakym na nem slava nezanechala takovy stopy, je diky jeho vire. na druhou je to skoro az silenec :D podle me musi mit stejne jako simeone neskutecny charisma. strasne rad bych ho nekdy potkal…


Komentáře

No trackbacks yet.