Atlético Madrid CZ/SK

Co jste možná (ne)věděli o hráčích Atlética – ofenzivní záložníci

18/01/2012 23:03 // Sebyk // 645 zobrazení

Věděli jste, že De Gea randí s popovou hvězdou, z Forlána byl málem tenista nebo že Caminero byl podezřelý z napojení na drogové gangy? Víte, komu se přezdívá “Poslední romantik”, komu “Kanec” nebo kdo je pro své spoluhráče “Faraonem”? Chcete se dozvědět, jak získal svou přezdívku Pizzi a Kun nebo proč mají čeští fanoušci důvod chovat zášť vůči Ardovi? Po delší odmlce vám přinášíme pátou část (čtvrtý díl zde) seriálu, ve kterém se budete moci dočíst o několika perličkách a kuriozitách o ofenzivních záložnících Atlética.

Arda Turan
Tenhle šikovný turecký záložník má na kontě hned dva rekordy. Ve dvaadvaceti letech se stal nejmladším kapitánem Galatasaraye Istanbul v historii, o dva roky později se pak s přestupovou cifrou 12 milionů euro, kterou za něj Atlético vyskládalo, stal vůbec nejdražším tureckým hráčem všech dob. Madridský klub by však zdaleka nemusel být poslední stanicí v Turkově kariéře – Arda je prý odmala fanoušek Liverpoolu a odjakživa toužil jednou obléci právě dres anglického velkoklubu.

Na Ardu jistě nebudou v dobrém vzpomínat fanoušci České republiky – byl to totiž právě tento hráč, který na EURO 2008 v zápase s Čechy odstartoval velký obrat Turků, jenž Kollerovi, Čechovi a spol. zavřel brány čtvrtfinále. Na hřišti je sice Arda tahounem týmu, v civilu je prý však mimořádně plachý a hodný člověk. Mimo jiné se angažuje v charitativní činnosti, pomáhá shromažďovat peníze pro nemocné děti.

Diego Ribas
Tento nadaný tvůrce hry nakoukl do světa velkého fotbalu již v šestnácti letech, kdy debutoval za seniorský tým Santosu, a dokonce s ním hned ve své první sezoně získal titul. Následně v Evropě si pak udělal jméno zejména při svém působení v německých Brémách, kde byl v sezoně 2006/07 vyhlášen bundesligovým hráčem roku. Jeho dalekonosná branka ze 60 metrů, kterou vstřelil Cáchám, byla navíc fanoušky zvolena i gólem roku.

Juanfran Torres
Bývalý tahoun Osasuny je jedním z mála hráčů, kteří během své kariéry navlékli dresy obou největších madridských rivalů – tedy Atlética a Realu. Bílý balet je dokonce klubem, který Juanfrana vychoval, šikovný záložník se však ukázal jako nevyvedený potomek – před dvěma lety vstřelil v posledním kole vítěznou branku při výhře Osasuny na Santiago Bernabéu, která jí zachovala prvoligovou příslušnost, minulý leden si pak za svůj další klub zvolil velkého rivala Merengues – Atlético.

José Manuel Jurado
Tak jako Juanfran, i Jurado začínal v Realu. Za první tým Bílého baletu si však střihl pouhé tři starty, pak jej vykoupilo Atlético.

Maxi Rodríguez
Tento argentinský záložník proslul zejména svou dravostí, nasazením a prací pro tým. Není divu, že se v Atléticu krátce po přestupu stal kapitánem a získal si přezdívku „La Fiera“ – tedy „Zvíře“. V roce 2009 si se svým tehdejším parťákem z Atlética Diegem Forlánem střihl krátkou roli ve videoklipu k písničce Nunca Tendre od známého argentinského zpěváka Cotiho Sorokina.

Miguel de las Cuevas
Když se u Pána Boha rozdával fotbalový talent, přišel si Miguelito dvakrát. Za Hércules válel již v osmnácti letech, ve dvaceti měl na kontě téměř sto startů za klub z Alicante. Záhy se mu také začalo přezdívat „El Látigo“ – tedy „Bič“. Prý podle toho, jak svými kličkami a kousky proháněl obrany soupeřů.

Jeho kariéře však nahoře asi někdo nepřál – krátce po přestupu do Atlética si totiž těžce poranil kotník a koleno, což ho ze hry vyřadilo na více než rok. Přesto si v dresu gijónského Sportingu připsal dílčí úspěch, když to byl právě on, který svou brankou ukončil devítiletou domácí neporazitelnost José Mourinha. Blahopřáli mu tehdy i někteří jeho bývalí spoluhráči, mimo jiné Raúl García.

Dani Pacheco
Tento odchovanec Barcelony platil dlouhá léta za jednoho z největších talentů španělského fotbalu. Však se mu již v útlém věku díky jeho čichu na branky a smrtícímu instinktu v pokutovém území soupeře začalo říkat „El Asasino“, tedy „Zabiják“. V roce 2010 si také na evropském šampionátu do devatenácti let vystřílel zlatou kopačku pro nejlepšího střelce turnaje a Španělům dopomohl ke stříbrným medailím.

Martin Petrov
Tento bulharský hráč vždy vynikal zejména ve dvou věcech – jeho levačku, kterou byl schopen poslat milimetrový pas přes celé hřiště, mu nadělil snad sám Pánbůh, v rychlosti sprintu by si pak nezadal se závodními běžci. Není divu, že během své kariéry si vysloužil přezdívky jako „Bulharská střela“, „Raketa“ či „Bulharský expres“, ve Španělsku se mu říkalo i „El Supersonico“, tedy „Nadzvukový“.

José Antonio Reyes
Přijde vám zvláštní, že o tomto ofenzivním šikulovi slýcháte už nějakých těch deset let a přesto mu není ani třicet? Nedivte se – Reyes si totiž svůj ligový debut za Sevillu odbyl již v šestnácti letech a do této chvíle je to vůbec nejmladší fotbalista, který kdy dres Andalusanů navlékl. K tomuto období se váže i vznik Reyesovy přezdívky „La Perla“ – netřeba dodávat, co za jejím původem vězí.

Kariéra mladého Španěla pak nabrala raketových obrátek, když se v pouhých dvaceti letech stal nejdražším nákupem londýnského Arsenalu v historii. I takový šetřílek jako Arsène Wenger se za něj nebál vypláznout 20 milionů liber. Na deštivých britských ostrovech se sice Reyesovi příliš nelíbilo, i tak se však stihl stát prvním Španělem v historii Premier League, který zvedl nad hlavu trofej pro vítěze ligy.

Španělskému zázračnému dítěti stále více a více chyběl domov a nakonec si na vedení Arsenalu vydupal půlroční hostování v Realu Madrid. Tam sice nepatřil do základní sestavy, svými brankami se však zasloužil o návrat španělského titulu do hlavního města. Jeho největší chvíle přišla v posledním zápase sezony 2006/07, která tehdy fandům přichystala pořádně dramatickou koncovku.

Před posledním kolem měly Barcelona i Real na čele tabulky stejně bodů, vzájemné zápasy hovořily pro Bílý balet. Aby Real získal titul, potřeboval tak bezpodmínečně porazit Mallorcu. Dlouho vše vypadalo beznadějně – Mallorca se překvapivě dostala do vedení a za vítezstvím kráčela v souboji s Gimnásticem i Barcelona. Střídající José Antonio Reyes však dvěma góly zavelel k obratu a titul brali Madriďané.

Ani tento kousek však Reyesovi nezaručil setrvání na stadionu Santiaga Bernabéu, a tak po něm sáhl rival Merengues Atlético. Fanoušci červenobílých Reyesovi dlouho nemohli jeho minulost v Realu zapomenout a dávali mu to jednoznačně najevo – jeho přítomnost na hřišti často doprovázel pískot ochozů. Pod svým „otcem“ Quique Sánchezem Floresem však Reyes ožil a stal jedním z tahounů Colchoneros i miláčků fanoušků.

Simão Sabrosa
Tento míčový kouzelník pochází ze světoznámé líhně talentů lisabonského Sportingu, odkud ho však již v pouhých dvaceti letech za 15 milionů euro vykoupila španělská Barcelona. V Katalánsku se ale mladý Portugalec neprosadil podle svých představ, a tak se po dvou letech pakoval zpátky do Portugalska. Nezamířil však do svého mateřského klubu – za rekordních 12 milionů euro jej vykoupil úhlavní rival zelenobílých lvů, tedy Benfica.

U Orlů se Simão stal klubovou ikonou a miláčkem fanoušků, brzy začal navlékat kapitánskou pásku, během svého pětiletého působení v Benfice navíc každou sezonu ukončil jako nejlepší střelec svého týmu. Při svém působení v Atléticu sice na tuto šňůru nenavázal, do sítě Deportiva však zato vstřelil jubilejní 4000. gól Rojiblancos v nejvyšší soutěži.

Úspěchy Simão sklízel i s portugalským národním týmem, se kterým na domácím evropském šampionátu v roce 2004 dosáhl na stříbrné medaile. Za příkladnou reprezentaci Portugalska na mezinárodní scéně si pak tak jako i zbytek národního týmu vysloužil ocenění z míst nejvyšších – portugalský král mu propůjčil rytířský řád Ordem de Nossa Senhora da Conceição de Vila Viçosa.

Simão je široce proslulý svou technikou a prací s míčem a svoje umění se rozhodl pokusit předat i mladším generacím, když vydal vlastní fotbalové DVD s názvem „Jak se stát šampionem“. Na něm mladé fotbalisty vyučuje základům fotbalu a ukazuje jim, jak na nejrůznější finty a kličky. Mimo vlastního DVD Simão vydal i dvě knihy mapující jeho kariéru.

Eduardo Salvio
Tomuto argentinskému talentu se často říká „Toto“. Malému Eduardovi tak prý odmala říkala jeho matka a se Salviem již tato přezdívka zůstala.

Komentáře (8)
  1. snad nejvic me prekvapilo, ze arda je nejdrazsi tureckej hrac vsech dob :-O
    taky jsem fakt netusil, ze reyes byl prvni spanel, kterej vyhral PL *CRAZY*

  2. Super článek, konečně sem si na něj našel čas *THUMBS UP*
    To, že je Arda nejdražší Turek mě taky překvapilo…
    S tím Simaem je to docela zvláštní, že se u rivala stane kapitánem…nakonec on sám by ale možná za svůj domov označil Benficu místo Sportingu, kvůli tomu, jaký tam měl vztah s fanouškama…
    Jinak sranda na Reyesovi je, že nikdo přesně netuší, za kolik jej Arsene koupil :D 20 mega liber je ale podle mě hodně, tam létaly velké cifry v eurech, protože tehdy byl úplně jiný kurz, ale v librách to myslím mělo být 12 mega + nějaké bonusy…

    • prave, nikde se mi poradne nepovedlo najit, kolik to bylo :D nejcastejs jsem videl 12-15 + bonusy, na kterejch se vyplatilo dalsich 5-10 mega, tak jsem dal 20 :-[ na transfermarktu treba ale pisou dokonce 30…

      • 30 ale v eurech ne? to by možná odpovídalo jako…
        10 mega jenom v bonusech zní docela šíleně v poměru k té přestupové částce…no kdoví jak to bylo

  3. a jeste jeden dodatek k reyesovi – je to patej nejmladsi hrac, kterej si kdy zahral spanelskou nejvyssi soutez…


Komentáře

No trackbacks yet.