Atlético Madrid CZ/SK

Cesty fanouška: Vicente Calderón zblízka

07/04/2015 19:17 // Atletico de Madrid // 293 zobrazení // zdroj: Autorem článku je Zelosson

1V tomto článku přinášíme postřehy jednoho našeho čtenáře z jeho cesty do Madridu. Zelosson navštívil svatostánek Atlética, Estadio Vicente Calerón a z jeho reportáže můžete vidět, že si cestu do španělské metropole vychutnal plnými doušky.

 

 

 

Jak jsem se dostal na Calderón? No, to není těžké. Když mi kamarád víceméně oznámil, že v létě jedeme na další výpravu za poznáním do Brazílie a okolí a že ještě letíme před Madrid, tak snad první reakce byla: „Ty vole, pěkně. A kolik že času máme v Madridu?“

Jeli jsme čtyři kamarádi a všem čtyřem bylo jasné, že program v Madridu se odvíjí od jediného. Přeskočím celý měsíc v zemi fotbalu zaslíbené (což by bylo na článek samotný) a rovnou skočím na zpáteční cestu, kde jsme v Madridu měli celý den na prozkoumání TOHO města. Abych ještě uvedl věci na pravou míru. Já jsem fanda Atlétika už dlouho a pořádně nedokážu ani říct jak to začalo, ale určitě v tom byl Fernando jako kapitán. A kluci to berou. Dříve se mi za to dost vysmívali, ale teď jim v posledních sezónách trochu sklaplo. Ale tak znáte to, je to boj. Celkem bez nějakých obstrukcí se mi podařilo přesvědčit kluky, že tam prostě musíme. Fanoušci Arsenalu 2x a jeden fanda Chelsea, takoví byli moji spolucestovatelé. Byli prostě pro a nic jiného jim ani nezbývalo.

Po doletu, kdy jsme za sebou už měli asi 20 hodin cesty, jsme nabrali okamžitý směr metrem na stanici Pyramides. Asi po dvaceti přestupech jsem dojeli, vylezli a já jak malé děcko hleděl nalevo napravo. Ale jistě víte, že to není jen tak a musíte ještě ujít kousek pěšky. Trochu jsem se zklidnil, potlačil nával do slabin a udal jasný směr. Ještě kafe po cestě a bagetu v jedné kavárně, kde samozřejmě nikdo neuměl anglicky. Stačilo ale jedno mezinárodní slovo, a to Atlético. Sí sí bla bla bla a ukazoval mojí bagetou kamsi do pryč.

A tam už sem byl mezi svými… fotky, vlajky, hovadinky. Vše v barvách Atletika. Procházka kolem řeky celkem pěkná. Celá čtvrť okolo byla velice pěkně udržovaná, ale že bych chtěl, aby mě tam někdo hodil do řeky… Ještě pár uliček a pak to přišlo. Prostě Vicente Calderón v klidu. Na čelní straně obrovský plakát Maria Manžukiče, který právě čerstvě přestoupil (jednou jsem na fóru napsal, že si myslím, že to nebyl dobrý nákup a dostal jsem pěkně naloženo, tak uvidíme). Chystali jsme se na prohlídku a tak jsme šli do visitor centra, kam se jde přes sportbar, koupili si prohlídku za 18€ a čekali.

Prohlídky začínají každé dvě hodiny, mám ten dojem. Cesta 20 hodin. Záchody v letadle nic moc, letiště, tam to nešlo, a tak to přišlo ve VC na WC. Paráda, záchody luxus a ještě v barvách Atlética, no nepolož to tam.. Prohlídka započala v saloně, kde byla celá historie Atlética a poháry, různé části výstroje hráčů, různé artefakty atd. Samozřejmě tam Ujfa čučel z vitrínky, stejně jako Bejbl. Mimo jiné i model budoucího stadionu La Peineta. Bylo tam všechno, na co si jen vzpomenete. Jako malé dítě u stromečku jsem si všechno prohlížel. Výklad byl španělsky, což bylo dost o koulích, protože španělsky neumíme nic moc.

Přes střeva stadionu jsme se dostali až na samotné hřiště. Nádherný pohled. Ale po prvním okouzlení mě hned brnklo do očí několik věcí. Absolutně na mě dýchla ta atmosféra, to jo. Ale další, co na mě dýchlo byl upocený Španěl, co pořád všechno fotil a neustále křičel „Cholo, Cholo“. Prvně jsem myslel, že ho snad zahlédl, ale pak jsem pochopil, že je to magor.

Postupně jsme procházeli stadion a dostali se až na travnatou plochu. Po chvíli jsem se po ní trochu proběhl a říkal si, že bych si i celkem čutnul s klukama z áčka. Překvapilo mě několik věcí. Za prvé, že Vicente Calderón je opravdu starý stadion, celkem zchátralý a celý z betonu, který už byl docela unavený. Za další, hřiště bylo hrozně malé, opravdu to v televizi vypadá úplně jinak, hřišťátko, že jsem si říkal, jestli vůbec má rozměry na fotbal. Ale asi jo.

Lavička náhradníků dobrá, když jsem si pomyslel, že zítra tam hraje Atlético s Realem (odveta superpoháru myslím), tak jsem si ten zadek tam pěkně rozvalil. Škoda, že po nás tam naběhla četa čističů, takže to asi ten Cebolla moc nepocítil. Do šatny nás pustili jen nakouknout, ale byla hodně solidní určitě lepší než na Arsenalu, kde jsem byl taky na prohlídce. Sprchy, bazén, vířivka a hlavně několik zrcadel, malých, velkých.. no, ideál pro fotbalisty. I když si myslím, že v Atléticu těch šampónů zas tolik není. Fernando, Antoine a Koke asi. Arda a Godín tam moc času před nimi nejspíš netráví.

A dále pěkně uličkou jakou chodí kluci na hřiště. Zase musím říct, že ty uličky byly jednak hrozně malé a druhak takové dost zchátralé, fakt žádný řev. Asi jako starý třinecký zimák. Každopádně to mělo něco do sebe. A na konci těsně před výstupem na plochu byl velký znak a na něm: „Ad Augusta per Angusta“, tedy „Přes potíže ke slávě“. To je celkem trefné z pohledu na posledních pět let.

Pár povinných fotek a pěkně šupky na tribunu k VIP. Ano, přesně tam, co si válí šunky Cerezo a jiní páni. Do VIPky se jít nedalo, protože se vše připravovalo na zítřejší zápas. Flotila dělníků dávala reklamy, drhly se sedačky a celkově se uklízelo. Prostě pecka se vším všudy. A to jsem ještě netušil, že asi za patnáct minut po tom, co odejdeme tam bude probíhat focení nových posil Jesuse Gámeze a Ansaldiho. Ke konci ještě přes presscentrum, sednout si za stolek pro hráče a trenéry. Zasedačku kamarád komentoval slovy: „Ty vole, tady už seděla jiná zvířata“. No a za půl roku po mé prdeli i ta Fernandova.

4 3 2

 

 

 

 

 

Naše pouť po stadionu  jako všude končila ve fanshopu. Tam měli kdejakou volovinu. Od bryndáků po gumu. Na gumování… Jelikož jsem měl po měsíci cesty prázdno v kapse, nekoupil jsem si ani ten blbý přívěšek. Musím říct, že tam bylo pěkně draho, nový dres kolem tří tisíc, starší kolem dvou. Přiznávám, stejně bych asi nepodpořil náš klub svými eury (přeci jen jsem nedoceněný učitel). To jsem ještě netušil, že to je naposledy, co vidím dres Atlética Madrid v Madridu. Divné, co? Ale je to tak, dresy se kromě official storu nedají nikde jinde koupit. V obchodech v centru měli asi milion barevných kombinací dresů Realu, modrý, zelený, červený, růžový, tygrovaný… jo a ještě pár bílých. Měli tam dresy Barcelony, AC Milán, Valencie, možná kdybych líp hledal, tak i Viktorky Žižkov, ale Atlético ne. Co už, Ali expres to jistí.

Nakonec jsme se ještě prošli pod tribunou, kudy vede obrovská silnice, to byl taky zážitek, hlavně pro ty, co mají rádi silnice pod tribunami. Na konci stojí hlouček fandů a něco fotí a pořád někam nakukují, jsme si všimli. Jdeme tam a čekáme, co bude. Že by nábor? A naráz se otevřou vrata a vyjede auto. Všichni fotí jako o život a já čumím do auta a vidím tam Gámeze, který měl focení na stadionu. Zastavil, vystoupil, vyfotil se s fandama, nasedl do Golfa a odjel. To ještě kluk netušil, že to focení na ploše bylo na hodně dlouho jeho jediný pohyb na hlavním hřišti.

Tak taková ve zkratce byla má cesta na Calderón. Asi bych ještě mohl zmínit, že jsme se taky byli podívat u konkurence. Santiago Bernabéu má svoji vlastní stanici metra a je fakt obří. Ale co jsem viděl okolo, to byl hnus. Jako na Matějské pouti ve Slaném. Tisíce turistů tam chodily jak smyslů zbavení v naprosto otřesných barevných kombinacích jak klauni. Převážně teda v růžové. Navštívil jsem i fanshop Realu, ale bylo mi z toho zle. Komerce, komerce a nic jiného, všude na nás čuměl Bale a Ronaldo. Na stadion jsme spíš nakukovali a ten zas, klobouk dolů, vypadal velice dobře. Zapuštěný v zemi, což jsem do té doby netušil.

Vzhledem k tomu, že jsem byl den předtím na Maracaná v Rio de Janeiru, musím říct, že Vicente Calderón je spíš takový rodinný stadionek, který má svá nejlepší léta rozhodně za sebou. Každopádně jsem rád, že jsem se tam podíval před stěhováním na La Peinetu, který je pěkně daleko na okraji města na úplně opačnou stranu „kdesivlesi“. Ale taky kdo ví, kdy se tam mančaft přesune. Se španělskou morálkou a mentalitou tomu dávám tak pět až deset let, i když babka říkala, že by to mělo byt v roce 2017. No uvidíme. Děkuju za přečtení a ještě se omlouvám za chyby jak nespisovné, tak pravopisné. Jak jsem již napsal, jsem jenom učitel.

Komentáře (1)
  1. Jak od Bukowského.


Komentáře

No trackbacks yet.