Atlético Madrid CZ/SK

Atlético de Kolkata: Indie má své Rojiblancos

23/08/2014 15:27 // Atletico de Madrid // 763 zobrazení
Patron Luis García.

Patron Luis García ještě v dresu madridského Atlética.

Fotbal na indickém subkontinentu má pomoci rozvinout nový ambiciozní projekt, na kterém nadšeně participuje i červenobílý klub ze španělského hlavního města. V říjnu loňského roku bylo oznámeno založení nové soutěže s názvem Indian Super League. Tato soutěž bude velice specifická a klade si za cíl nemalý úkol – masově upoutat zájem Indů a pomoci k naplnění potenciálu, který v sobě druhá nejlidnatější země planety skrývá.

Celá soutěž bude působit nezávisle na současné nejvyšší soutěži I-League (která odstartuje záhy po ukončení ISL) a spíše než o sportovní stránku věci půjde o propagaci, popularizaci a získávání peněz do sportu, po kterém zatím na indickém trhu není ani zdaleka taková poptávka, jakou by mu početná indická populace teoreticky nahrávala. Soutěže se zúčastní 8 týmů z celé Indie, z každého velkého města jeden. V říjnu a listopadu proběhne základní část, ve které se dvakrát utká každý s každým klasickým ligovým formátem doma a venku. Čtyři nejlepší týmy postoupí do semifinále, ve kterém si to vylosované dvojice v dvojzápasech  rozdají o postup do velkého předvánočního finále.

Důležitým rozdílem mezi I-League a ISL jsou týmy, které se obou soutěží zúčastní. Zatímco I-League se účastní kluby tradičního formátu s víceletou tradicí, kluby soutěžící v ISL vznikly během posledních deseti měsíců. Každý klub navíc na soupisku povinně napíše hráče podle určitých dohodnutých kvót. Z 22 hráčů budou alespoň čtyři pocházet z daného města, dalších 10 musí pocházet z jakékoliv části Indie a k nim se přidá 7 cizinců. Poslední místo na soupisce zaplní takzvaný patron, což bude jedna z bývalých globálních fotbalových hvězd, která zaštítí daný tým svou přítomností a popularitou. Role těchto patronů zatím přijali například David Trezeguet, Alessandro Del Piero, David James, Joan Capdevila nebo Luis García. Výběr všech hráčů již proběhl a došlo k tomu pomocí draftu inspirovaného americkými sporty.

Atlético Madrid spojilo síly se skupinou indických podnikatelů a jako jeden z oněch osmi týmů představilo mužstvo Atlético de Kolkata. Celý vztah mezi oběma týmy je velice úzký – díky madridskému „originálu“ mohla jeho indická kopie vůbec vzniknout. Atlético propůjčí do Kalkaty svůj název, nový tým bude užívat klubové barvy, velmi podobné dresy a i z loga při troše představivosti čiší jistá podobnost. Patronem tohoto týmu bude právě Luis García, který v Madridu odkopal tři sezony a jistou dobu patřil k nejznámějším španělským fotbalistům v Evropě. Jeho umění na opačné polokouli tentokrát nebude přihlížet vyprodaný Calderón, ale mamutí Salt Lake Stadium. Je tedy otázka, zda bude vyprodaný, jeho kapacita 120 000 míst (která ho činí druhým největším sportovním stánkem planety) ovšem nabízí solidní potenciál pro fanouškovskou podporu.

Celé mužstvo a realizační tým.

Celé mužstvo a realizační tým.

V novém týmu se kromě Luise Garcíi představí několik dalších známějších hráčů. Do branky se postaví arménský gólman Apoula Edel, který čtyři roky strávil v PSG a připsal si 47 startů v Ligue 1. Dalším hráčem bude Sylvain Monsoreau, rovněž borec s více než stovkou zápasů z francouzké nejvyšší soutěže. Někteří fanoušci si možná vybaví z evropského působení Josemiho, který hrával za Málagu, Villareal, Mallorcu a vyhrál Ligu mistrů s Liverpoolem. Další záložník, Borja Fernández, zase prošel mládežnickými týmy Realu Madrid a připsal si i pár desítek zápasů za první mužstvo, zatímco Jofre Mateu je pro změnu odchovancem Barcelony. A i český fanoušek si přijde na své, kalkatské Atlético totiž draftovalo i bývalého Sparťana Jakuba Podaného, který je jedním z osmi Čechů, kteří se v soutěži představí. Celou tuto ekipu povede zkušený kouč Antonio López Habas, který roku 1986 dohrál kariéru v Atléticu a jednu sezonu působil jako trenér naší rezervy, než trénoval například v Thajsku, Bolivii či v několika dalších španělských klubech.

Jak si sednou dohromady a jaké budou jejich šance na vítězství uvidíme teprve po 15. září, kdy se všechny týmy sejdou a začnou společně trénovat.

Má to vůbec smysl?
Fotbal v Indii je fenoménem, který si zaslouží detailnější pohled. Nejpopulárnější sport planety se samozřejmě nevyhnul ani takto lidnaté zemi, která navíc až do poloviny minulého století byla součástí koloniální říše Velké Británie, kolébky fotbalu. Zdaleka nejoblíbenějším sportem Indů je však kriket – hra starší a pro někoho možná nezáživnější než fotbal, v Indii je však národním sportem číslo jedna. Vysvětlení je vlastně prosté – kriket tu prostě byl dříve  a když do bývalých britských kolonií koncem 19. století dorazil fotbal, už tu pro něj nebylo místo. Kriket byl navíc hrou britských elit, od kterých ho převzali indické vyšší kasty a ty ho masově zpopularizovaly. Fotbal byl naproti tomu hrou vojáků a obyčejných kolonistů a nedostávalo se mu ani zdaleka takové podpory. Od konce předminulého století vznikaly různé fotbalové spolky a indický amatérský tým se v následujících dekádách úspěšně účastnil mnoha lokálních turnajů, žádné průlomové úspěchy se ale nedostavily.

Zatímco kriketu se v Indii bez přehánění věnují miliony obyvatel a zápasy národního mužstva sledují stovky milionů Indů u televizních obrazovek, registrovaných fotbalistů byste v této miliardové zemi nalezli pouhopouhých dvacet tisíc. Zatímco národní kriketový tým patří mezi nejužší světovou špičku a je úřadujícím světovým šampionem, fotbalisté se krčí na 150. místě žebříčku FIFA spolu s Maltou a snaží se dohnat Antiguu a Barbudu. Popularita kriketu je tak obrovská, že údajně stojí i za boomem televizních přijímačů v 80. a 90. letech.

Ve věku, kdy běžné evropské dítě tráví slunečná odpoledne na plácku s balonem, mladí Indové odpalují míčky na amatérské napodobenině sofistikovaného kriketového hřiště. Zatímco u nás snad každý mladý fotbalista chce být alespoň tak dobrý jako Cristiano Ronaldo, v Indii jsou největšími dětskými idoly domácí kriketoví reprezentanti. Národní fotbalový tým tvoří téměř výhradně hráči z domácí soutěže a byť několik Indů již okusilo evropské nižší soutěže či MLS, kvalita na domácí scéně je stále nízká. A i když roku 2007 vznikla první profesionální soutěž v podobě již zmiňovaná I-League, podmínky pro rozvoj hráčů nejsou dvakrát optimistické. Celý fotbal je podfinancován, neboť do indického fotbalu samozřejmě žádný velký sponzor své peníze nenalije, když se daná soutěž těší relativně mizivé popularitě. Hřiště a tréninková zařízení jsou často v zanedbaném stavu i v nejvyšší soutěži, nějaká národní koncepce pro práci s mládeží nefunguje a o angažmá špičkových koučů ze zahraničí taky nelze mluvit. Nejlepší kluby se mohou pochlubit návštěvností okolo 17 tisíc diváků, na ty nejslabší však klidně přijdou dva nebo tři tisíce.  Ligový průměr dává okolo 4 tisíc lidí. V loňském ročníku sice padnul absolutní rekord v návštěvnosti, když zápas mezi kalkatskými týmy Mariners a Red and Gold sledovalo přes 80 tisíc diváků (mimochodem právě na stodvacetitisícovém Salt Lake Stadium), to je ale pouze jedna vlaštovka která opravdu žádná jaro nevěstí.

Salt Lake Stadium

Mamutí Salt Lake Stadium.

Tato čísla se na první pohled mohou zdát slušná, je však třeba uvážit indickou realitu. V zemi s 1,2 miliardy obyvateli a kladným přírůstkem obyvatelstva jde pouze o několik mravenců starajících se o nějaký menšinový sport. Nezájem o domácí scénu je však v ostrém kontrastu s popularitou fotbalových přenosů. Zahraniční fotbal si v televizí každý rok pouští kolem 130 milionů Indů, tedy nějakých 9% populace. Sledují zejména anglickou Premier League a španělskou La Ligu. I přes to všechno jde totiž o druhý nejpopulárnější sport v Indii. Náskok kriketu je tak ohromný, že v podstatě paběrkující fotbal je i tak na druhém místě. Ten rovněž začíná být velmi populární mezi těmi nejchudšími mladými Indy – dětmi obyvatel slumů, kteří ho začínají brát jako jednodušší alternativu ke kriketu. Ten je totiž přeci jen poměrně náročný – k jeho alespoň trochu hodnotnému hraní jsou potřeba pálky, míčky a specifické hřiště, zatímco na fotbal vám stačí jeden balon a branky z klacků. Jeden z TV spotů propagující novou Superligu stojí trefně na sloganu „Kriket byla hra otců. Fotbal je hrou jejich synů.“ A fotbal by opravdu mohl do několika let zažít nevídaný boom i v Indii.

Dokonce i vedení místního kriketu si uvědomuje rostoucí poptávku mladé generace po fotbale a pomáhá s jeho propagací. Na nové fotbalové superlize se tak přímo podílí vedení IPL, indické kriketové superligy. Vlastníkem týmu Kerala Blasters je Sachin Tendulkar, jedna z největších legend v dějinách indického kriketu. Rozvoj podporuje i FIFA, která Indii přiklepla pořádání MS U-17 v roce 2017. Společně s AFC (Asijskou fotbalovou konfederací) dlouhodobě finančně podporuje zřizování nových akademií, stavbu nových stadionů, lákání zahraničních odborníků a přispívá k postupné profesionalizaci indického fotbalu. Krůčky jsou sice pomalé, celý fotbal se posouvá pomalu vpřed.

Indie je jednou z nejrychleji se rozvíjejících světových ekonomik a na tomto základě tvoří společně s Brazílií, Ruskem, Jihoafrickou republikou a Čínou globální hospodářské uskupení BRICS. Toto srovnání je zajímavé z pohledu fotbalu – Brazílie je tradiční fotbalová mocnost a v Rusku (respektive v ruské části sovětského svazu) docházelo v minulém století k významnému vývoji fotbalové taktiky, sovětský tým jednu dobu válcoval celou Evropu a i současné Rusko se pravidelně účastní mezinárodních turnajů. JAR zase uspořádala mistrovství světa. V Číně se momentálně nachází nejlepší klubové mužstvo Asie, Guangzhou Evergrande. Všechny tyto tyto země již v minulosti vyslali svá mužstva na Mistrovství světa, ať už jde o brazilské pentacampeones nebo Čínu, která skončila na MS 2002 předposlední. Ale Indie mlčí naprosto, její jediná kvalifikace na MS z roku 1950, které dosáhli díky odstoupení všech soupeřů, skončila i jejich odstoupením ze soutěže, neboť nemohli zaplatit náklady na cestu do Brazílie. Legenda dokonce praví, že indický bosý tým neměl na nové kopačky které potřeboval proto, že FIFA bosé fotbalisty zakázala po vystoupení indického nároďáku na Olympijských hrách 1948.

Sepp Blatter jednou nazval Indii spícím obrem fotbalu a toto přirovnání je rozhodně trefné. Při dostatečném financování a podpoře zájmu o fotbal by jistě bylo možné přitahovat k němu stále více a více mladých fotbalistů, pro které by bylo možné připravovat nové tréninkové metody a infrastrukturu. V momentání Indii stále není ani dostatek stadionů pro všechny kluby, a tak klidně i pět mužstev užívá jednu plochu pro trénink i soutěžní zápasy. Mnoho klubů navíc stále patří mezi takzvaná institucionalizovaná mužstva, což jsou týmy kompletně vlastněné jednou firmou (například bankou nebo městkou policií), za které hrají její zaměstnanci. Tento neduh se již sice nevyskytuje v nejvyšší celostátní soutěži, stále je ale velmi častý v nižších patrech ligového systému.

V tuto chvíli přichází nová Superliga. Projekt možná ambiciozní, rozhodně však ne bez šance na úspěch. Díky velkému počtu bývalých hvězd může přitáhnout jak zahraniční, tak domácí diváky, kteří konečně budou mít možnost spatřit tu nejvyšší možnou fotbalovou kvalitu na vlastní oči. Přeci jen, i takový Del Piero nebo Pirés i v pokročilém fotbalovém věku stále disponují schopnostmi, které jsou jakémukoliv indickému fotbalistovi cizí. Spolu s hráči přijdou i trenéři a realizační týmy se zkušnostmi z Premier League či La Ligy a Indové tak movou doufat v předání fotbalového know-how, které několikrát zmínil na své návštěvě Indie i Gil Marín. Atlético tak klidně může stát u zrodu nového fotbalového národa.

Gil Marín s ostatními investory celý projekt představil.

Gil Marín s ostatními investory celý projekt představil.

Komentáře (7)
  1. Zajímavé. Jakub Podaný za Atlético :). Znak pěkný.

  2. super clanek *THUMBS UP* docela zajimavej spin-off projekt, urcite je budu po ocku sledovat – zvlast kdyz draftovali podanyho :D zajimaly by me dve veci: kolik tam budou brat a jak je mozny, ze se tam dostalo tolik cechu? to paska podepsal smlouvu s dablem?

    • „V pozadí celého projektu stojí globální světová agentura IMG. K ní má Pavel Paska již dlouhá léta velmi blízko. „A oslovili mě, abychom do projektu indické ligy dodali české hráče,“ říká Paska, jehož ISM tedy celý projekt na českém území zastřešovala.
      Tři hráči jsou z naší agentury, dva od Dalibora Laciny a další dva zastupuje Nehoda Sport, takže je vidět, že i tuzemští agenti se mezi sebou umí dohodnout a spolupracovat,“ naznačuje Paska, že žabomyší války mezi (alespoň některými) českými agenty jsou minulostí.“

      „Ti fotbalisté, kteří do Indie vyrazí z Česka, si podle Pasky vydělají za tři měsíce, po které se soutěž hraje, zhruba tolik, co by měli v domácí lize za sezonu. „A to se bavíme jen o základních platech,“ naznačuje Paska, že ve hře budou i prémie a výkonnostní bonusy.“

      http://sport.aktualne.cz/bez-barose-zname-jmena-7-cechu-co-miri-do-indicke-ligy/r~6baf6a6e23cb11e49669002590604f2e/
      :)

  3. Ahoj, tento clanek vykazuje vysokou uroven. Nejsem zadny fotbalovy fanda, ale clanek mi poskytl perfektne zpracovany prehled o tom co jsem videl v televizi. Autor je borec.


Komentáře